V minulých dekádách se již nemálo umělců pokoušelo do svých zvukových vod vpustit tanečnější prvky a probádat roviny ambientu a elektroniky. Ne vždy to však nakonec dopadlo dobře. Své by o tom mohl říci třeba Michael Cretu s projektem Trance Atlantic Air Waves (ten tvořil s Jensem Gadem). Jeho jediná deska "The Energy Of Sound" byla postavena na předělávkách zpravidla filmových kompozic do tehdejšího moderního hávu, výsledek byl ale spíše promarněnou šancí a rychle upadl v zapomnění. O nic lépe si nevedl ani Mike Oldfield, který s příchodem nového milénia propadl virtuální realitě. Jeho převážně ambientní pokusy zachycené třeba na desce "Light And Shade" taktéž nepatří do výstavní skříně jeho nahrávek. Jedinou světlou výjimkou je snad jen Jean Michel Jarre, jehož nedávné dvojalbum "Electronica 1: The Time Machine" a "Electronica 2: The Heart Of Noise" lze považovat za povedené.

S pravděpodobně stejným záměrem vznikal i komplet "Psychedelic Adult Music" tuzemského projektu Saint Romain. Třináct tracků má být použito i ve vznikajícím filmovém snímku "Bi-Ro-Ska". Ačkoliv dle slov samotného autora se jedná o projekt "jen pro radost a na poslech na dlouhé cesty autem", výsledek je velmi nekonzistentní a rozvleklý. V mnoha případech dokonce až příliš repetitivní. Skladby mají mnohdy i přes osm minut a taková "New Flames Of The Ancient Fires" už ve své polovině nemá co nabídnout. Hybná "Anybody Home" má slibné tempo a obsahuje několik povedených melodických prvků, je na ní ovšem citelně slyšet, kdy přesně vznikla a jaký si tím pádem nese zvukový punc.

"On The Day Before The Day After" naopak vychází z práce s klávesami inspirované tvorbou Jana Hammera na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, zejména na legendárních počinech "Escape From Television" nebo "Beyond The Mind's Eye", na nichž skvěle vrstvil dokonale vypilované melodie. Svým způsobem nejsyrovějším trackem je "The Last Train", jakýsi hold hitovce "Last Train To Trancentral" od The KLF, jemuž žel chybí ten šmrnc, s kterým tehdy dvojice Jimmy Cauty a Bill Drummond drze míchala hned několik stylů včetně rapu. Závěrečná "The Dawn On The Desert" si nejvíce pohrává s emocemi, lehký háv z ambientu a new age jí sluší.

Jak již bylo řečeno v úvodu, "Psychedelic Adult Music" mělo smělý cíl promlouvat univerzálním jazykem elektronické hudby. Pohrávat si s jejím nekonečným spektrem vycházejícím z odkazů Kraftwerk nebo Tangerine Dream a všech jejich následovníků, kteří posléze pracovali s výraznějšími beaty a minimalistickými sekvencemi, které bortily klubové scény. Saint Romain se zde snaží propojit tyto subžánry i s klasičtějším pojetím instrumentální hudby, výsledek však pokulhává. Některé skladby by potřebovaly režisérský střih, který by zvýraznil všechno to dobré v nich, co je nyní ukryto v nánosech balastu. Jako celek nahrávka došla kamsi do půli cesty - rekapituluje, zároveň ji nelze brát jako čistě retro desku.