Katarína Knechtová vydala na konci října poměrně v tichosti (soudě dle nezájmu médií) desku "Svety". Nahrávka je to přitom povedená - je otevřená, žánrově košatá a dává nám nahlédnout do hlasového a muzikantského fondu oblíbené slovenské zpěvačky. Najdeme na ní jedenáctku vyvážených skladeb, z toho dva duety. Zvukově se vrací v čase, je zde cítit vliv devadesátek i osmdesátek, které začínají být opět v kurzu. Zároveň zní moderně a bez zbytečných příkras nechává vyniknout především zpěvaččinu hlasu.

Upřímně řečeno, tvorba Knechtové šla tak trochu kolem mě, ale díky přípravě rozhovoru (na musicserveru vyjde už brzy - pozn. ed.) jsem si k ní našla cestu. Líbí se mi, že je přímočará a jde do věcí naplno. Z jejích písní je to znát. Hudbu si píše sama, v psaní textu se zdokonaluje - pomáhají jí s nimi i jiní autoři (Vlado Krausz, Silvia Kaščáková, Martin "Fefe" Žúži a další), kteří umějí odhadnout její temperament a pocity. Katarína se nebojí být odvážná. Nebere si servítky, nikoho tím přitom neobtěžuje ani nelynčuje. Ve skladbách řeší klasické vztahové a mezilidské peripetie. A vždycky když slyším "Poslednýkrát" ("zmrzlina, bicykel, točím sa v kruhu a viem"), jako vášnivou cyklistku se slabostí pro zmrzliny mě to potěší a vždycky přemýšlím nad tím, jak toto spojení někoho napadlo.

Na novince se pojí pop, rock, elektronika s retro zvukem, který je nadčasový a aktuálně se vrací do hry. Zpěvačka si přizvala další hudebníky, díky nimž znějí "Svety" bohatě a košatě. Producentsky jí pomáhali Randy Gnepa a Christian Eigner, se kterým už spolupracovala potřetí. Kousky, které nejvíce připomínají osmdesátky, aranžoval právě koncertní bubeník Depeche Mode.

Vokální projev Knechtové je tvárný a dokáže se přizpůsobit písni. Umí znít energicky, odhodlaně, naléhavě, křehce, uvěřitelně, provokativně, zamilovaně i naštvaně. Prostě jak správná žena, která si na nic nehraje. Mému uchu moc nelahodí falzetové party, jako třeba v úvodu "Tu sme doma" nebo v songu "Umelá strana sveta". Nejlepší je, když se opře do hlubokého hlasu anebo když přepne do výšek.

Na albu najdeme dva duety, tím povedenějším je ten s Adamem Ďuricou. Jejich hlasy do sebe dobře zapadají a jsou svým feelingem velmi podobné. S Michalem Hrůzou si pak prešovská rodačka střihla takovou rozvernější, odlehčenou spolupráci. Kolekci zavírá bonusová píseň "Sloboda je pierko", kterou Katarína složila pro filmový projekt "Moje povstanie 2" k 75. výročí SNP, v němž si i sama zahrála.

Obal nahrávky je (stejně jako texty) symbolem našich světů, duality, žensko-mužského elementu v každém z nás, ale i rozpolcenosti. Písničkářce se podařilo natočit vyrovnanou desku, která se poslouchá tak nějak sama. Ponor do jejího světa vyšel. Katarína Knechtová má sice duši blázna, ale nemusí se hledat (jak ostatně sama zpívá v úvodní a zároveň titulní písni). Její "Svety" jí nejenom hudebně velmi sluší. Je to vyzrálé a smyslné album.