Letošní rok díky svému pandemickému charakteru umožnil vznik projektů, které by asi na svět nikdy nevystoupily. Třeba Taylor Swift si střihla hned dvě fantastické řadovky, jiní prohrábli archivy a vypouštěli dema či starší živáky. Pak se našla celá řada umělců, kteří si tak dlouho brnkali na kytaru své oblíbené songy, že je to inspirovalo k vydání sbírky coverů. Jeden z těch mnoha je i zpěvák amerických punk-rockerů Green Day Billie Joe Armstrong.

Jestli může novinka "No Fun Mondays" něčím překvapit, pak výběrem přepracovaných písní. Většinou nejde o žádné známé hity ani rockové či punkové klasiky. Je to různorodá přehlídka Joeových oblíbených kousků. Najdeme tu tak nepříliš úspěšné americké punkáče Avengers, italského zpěváka Dona Backyho či severoirskou skupinu The Starjets, kterou mají rádi snad jen Irové (a ještě jen ti severní).

Všechny předělávky mají jedno společné: Armstrong jim poskytl velmi podobné zpracování, a tak celek zní jako další komornější studiovka Green Day. Osobitost jednotlivých autorů tu byla téměř násilně potlačena pro účely rockové jednoduchosti a chtělo by se říct i punkové divokosti, jenže zvuk nahrávky je veskrze nedynamický až usedlý. A jeho dravost a nebezpečnost lze přirovnat ke zraněnému koťátku.

Některým skladbám ale Billiem ušitý kabátek sluší. Třeba jeden z mála skutečných hitů na desce "Kids in America" od Kim Wilde je svěží a nechybí mu ona původní mladická energie. Tenhle kousek by naživo v podání Green Day mohl stát za to. Pak tu máme Johna Lennona a jeho protestsong "Gimme Some Truth" z alba "Imagine". Tomu svižnější tempo vyloženě sluší. Naléhavost politického textu, tehdy reflektujícího válku ve Vietnamu, má spolu s rychlejším tempem patřičnou údernost.

Tím výčet silných momentů končí. Kolekce ve zbytku své stopáže zní dost sterilně a i přes původní autorskou pestrost pořád stejně. "No Fun Mondays" je počinem vzniklým z nudy, a tak je potřeba k němu přistupovat.