Další neotřelý počin má na svých bedrech Tomáš Klus. Nejedná se ani o politicky laděný protestsong (i když společenský kontext bezesporu má) ani o všeobjímající skladbu. Tentokrát napsal netradiční píseň o Vánocích v době pandemie. V té apeluje na fakt, že divadla kvůli aktuální situaci zejí už téměř rok prázdnotou. Singl "Vánoční čas" vznikl ve spolupráci s herci a herečkami z Městských divadel pražských, kde je v písničkář také v angažmá.

"Přišel k nám čas vánoční, náš jediný divák," zpívá Klus v novém kousku. Nejedná se o klasickou koledu s vánočním motivem. Text i doprovodný videoklip mají přesah - odkazují ke zvláštní situaci, ve které se už od března nacházejí divadla, hudební kluby a vůbec celá kultura.

"S krátkou přestávkou v září jsou naše divadla pro diváky zavřená už téměř osm měsíců, a i přesto, že stále zkoušíme, vydáváme knihy, pracujeme na vzdělávacích programech nebo streamujeme, naše hlavní a nejdůležitější činnost, představení před živým publikem, nám všem velmi chybí," říká ředitel Městských divadel pražských Daniel Přibyl.

Na vizuálním zpracování je znát, že ho režíroval divadelní a filmový režisér Jakub Šmíd ve spolupráci s výtvarníkem Petrem Vítkem. Autorská dvojice nás v něm bere do zákulisí divadla. Slavnostně odění herci zdobí na jevišti Divadla ABC vánoční strom, který v závěru diváci ani neuvidí - zůstane stát před prázdným hledištěm. To vydá za víc než tisíc slov. Člověk si při sledování uvědomí vážnost situace, která stále panuje a která nenabízí ono pověstné světlo na konci tunelu. Jde z toho až mráz po zádech.

"Píseň 'Vánoční čas' jsme zamýšleli jako dárek pro naše milované diváky, věříme ale, že osloví i všechny ostatní, kterým chybí živá kultura a už se nemůžou dočkat, až usednou v hledišti svého oblíbeného divadla," dodává Přibyl.

Manifest dnešní doby, plačící kultury, letošních Vánoc. Výstižné, pravdivé, křehké krasosmutnění, jehož zpěv v kontextu všeho ostatního trochu zaniká, je dle mého dobrý počin, který však mnoho lidí ze židlí bohužel nezvedne. Je pozastavením a zároveň jakýmsi výkřikem do prázdna v době, která totálně pohřbila kulturu a společenské tradice, a poděkováním lidem, kterým to není lhostejné. Tomáši, díky. Snad se všichni brzy opět dočkáme toho, co nám dříve přišlo jako samozřejmost.