Vzpomínky Bílého hada

I u nás poměrně populární hardrocková formace Whitesnake bilancuje své čtvrtstoletí existence výběrovým albem "Best Of Whitesnake". Sedmnáct skladeb je kronikou proměnlivé skupiny kolem jediného stálého člena, zpěváka Davida Coverdalea.

7/10

Whitesnake - Best Of

Celkový čas: 75:14

Skladby: Fool for Your Loving, Don't Break My Heart Again, Love Ain't No Stranger, Is This Love, Now You're Gone (US remix), Give Me All Your Love, Ready an' Willing, Guilty of Love, Would I Lie to You, Long Way from Home, The Deeper the Love, Ain't No Love in the Heart of the City, Too Many Tears, Give Me More Time, Standing in the Shadow, Here I Go Again, Still of the Night

Vydavatel: EMI

David Coverdale byl obdařen jedním z nejmocnějších hlasů v historii populární hudby. Dokázal toho náležitě využít jako vokalista legendárních Deep Purple, kde působil tři roky a poté od druhé poloviny sedmdesátých let ve vlastní skupině Whitesnake. Vždy byl jediným stálým členem kapely a sestava doprovodných muzikantů se s léty neustále měnila, ovšem byla to samá zvučná jména - Lord, Paice, Powell, Vai a mnoho dalších. Zřejmě právě čtvrtstoletí existence kapely vedlo k vydání bilanční kompilace "Best Of Whitesnake", představující sedmnáct nejznámějších písní skupiny.

Již v roce 1994 vyšly "Greatest Hits", ovšem nynější výběrovka je mnohem reprezentativnějším průřezem kariérou Whitesnake (na druhou stranu, loňská kompilace "Here I Go Again: The Whitesnake Collection" je dvojdisková, avšak zase nezachycuje třeba poslední album "Restless Heart"). Nejstarší skladbou (album "Snakebite" z roku 1978) a možná vůbec nejlepší na "Best Of" je bluesová "Ain't No Love In The Heart Of The City" a nejmladší pak výborná hitovka s mírně bluesovým nádechem "Too Many Tears" z roku 1997. Mezi tím pravé lahůdky pro milovníky melodického hardrocku - skvělý Coverdaleův zpěv (jistě, občas si neodpustí nějaké to silácké gesto v rámci klišé žánru) v doprovodu instrumentálního výkvětu.

Komerčně nejúspěšnějším obdobím pro Whitesnake byla druhá polovina osmdesátých let, stadium "glamrockoví popaři s trvalou". Alba "1987" se prodalo deset milionů kusů, slaďák "Is This Love" znamenal první hitparádovou jedničku, úspěšně si vedla i píseň "Here I Go Again", jinak vlastní remake původní skladby z roku 1982. Z LP "1987" je i závěrečná položka "Best Of", velmi tvrdá pecka "Still Of The Night", jeden z vrcholů tvorby kapely. Vynikající skladba ve velkém stylu obsahuje všechno podstatné, co potom Coverdale zúročil na velmi nedoceněném albu "Coverdale/Page".

Hardrocková klasika, milovaná i zatracovaná. I když skladby na desce pocházejí z dlouhého období pětadvaceti let, zvuk se skoro nezměnil. "Best Of Whitesnake" je nejlepší pozvánkou na červnový koncert znovuobnovených Whitesnake v Praze, jenž by měl být chuťovkou pro zdejší máničky.

• Bílej had (první půlka recenze) ! (David Macků, 24.04.2003 10:27) Reagovat

  Tato kompilace Whitesnake je prostě skvělá. Coverdale má nádherný silný hlas a písničky, na CD poskládané, jsou ty nejznámější, které kdy Whitesnake natočili. Škoda, že jsme jejich největší slávu nikdy nezažili přímo, tehdy nás dělila železná opona... Zajímavostí ale je, že jejich nejlepší deska (1987) u nás v ČSSR, byla k mání v bulharském importu za pár šupů.
  Mimo pecek (a slaďáků) zde zremasterovaných, mají Whitesnake X dalších, méně známějších, ale o to více tvrdších skladeb, které hrají asi jen na koncertech. Na jednom z nich jsem byl v r. 94 na stadionu v Bratislavě a byla to docela hrozná zkušenost. Nejenže to kapele trvalo šíleně dlouho, než vylezli na scénu, ale příšerně dlouhé mezery mezi písničkami, kdy si kytarista pořád měnil a dolaďoval nástroj, kdy Coverdale chodil jen tak sem tam po pódiu a předváděl pečlivě naondulovanou hřívu (zbytek skupiny stál poslušně na místě a čekal, až se principál předvede)a překvapeně čuměl do lidí (asi nemohl uvěřit tomu, kolik jich tam přišlo - šlo o velký festival, kde současně o pár hodin dříve hráli Status Quo), prostě náladě a únavě nepřidaly. Vopruz ! Snad se teď v Praze polepší.
  
  

• Bílej had (druhá polovina) ! (David Macků, 24.04.2003 10:33) Reagovat

  Na té tiskovce v Bratislavě byl sice velmi vstřícný (podepsal mi 2 desky), ale na otázku, co říká na údajné (tehdy) znovuspojení Planta s Pagem (s nímž rok předtím natočil fantastické, ale komerčně neúspěšné album) domýšlivě prohlásil: "Robert Plant sucks!" Fakt působil dojmem namyšlené primadony (ovšem se zenitem dávno za sebou).
  U nás se to nikdy moc nepsalo, ale Coverdale neměl holt Planta v lásce, a jenom proto, že ho kritici zesměšňovali jako toho, kdo právě Planta (zjevem i hlasem) napodobuje. Přitom každý hrál svoje a náhodná podoba (stejně dlouhý háro) neškodila. Faktem ale je, že Roberta Planta a Led Zep zná každý, zatímco Davida Coverdale sice lidi zařadí do jedné sestavy Deep Purple, ale Whitesnake už zas tak kdekdo nepamatuje. Právě těmto jedincům je vhodná mnou recenzovaná kompilace, která Bílého hada představuje v tom nejlepším, co kdy britský hard rock nabízel!!!
  
  Jo, sběrateli prodám české album Supraphonu Deep Purple - Ochutnávka (v orig. Come and taste the band - s vloženým plakátem), kde právě Coverdale zpívá. K tomu nabízím plakáty Led Zeppelin – Remasters a Live at BBC.
  
  David 724 201 859
  
  
  

• Pořádnej blábol (Pepan, 02.08.2004 15:21) Reagovat

  Tak tohle jsou pořádný bláboly od člověka,kerej očividně nemá rád ani Coverdalea ani Whitesnake!!! Lidi, nežerte mu to!!!
  
  

• WS- forever (Kam, 20.11.2006 23:41) Reagovat

  Úžasný hlas, skvělá muzika - není co dodat....
  
  

8/10

Recenze: "Premena" Simy Magušinové je přirozená, čistá a krásná Lidský život připomíná cestu, která postupně dotyčného nuceně i přirozeně mění. Všechny její zatáčky a křižovatky na vlastní kůži poznává i Sima Magušinová. Svým vlastním způsobem všechny tyto změny vtěluje do svých... čtěte zde

Vydáno: 23.12.2024 00:00 v sekci Recenze

8/10

Recenze: Majerovy brzdové tabulky nabízejí na koncertu ze studia "Úplněk" nejlepší možný vhled do svého kouzelného světa Čas dokázal na hudbu Majerových brzdových tabulek otisknout pečeť jedinečnosti. Kapelu s nepřehlédnutelným názvem spoluzaložil v roce 1986 písničkář Petr Linhart a nyní, po téměř čtyřiceti letech a šestici alb, přišel čas se... čtěte zde

Vydáno: 22.12.2024 15:30 v sekci Recenze

8/10

Recenze: Řeka tekoucí mezi "Břehy" Vladivojny La Chii je svěží a hluboká Vladivojna La Chia se snaží objevovat stále nové světy. Natáčí pestré desky. Nebojí se hutného rock-metalu, popu, psychedelického rocku, já ji vnímám hlavně jako indie písničkářku. Má zkušenosti s filmovou i scénickou hudbou.... čtěte zde

Vydáno: 22.12.2024 08:00 v sekci Recenze

7/10

Hudba v tisku: Poutavě psané "Příběhy za písněmi KG" zasazují Gottovy hity do zajímavých souvislostí Už pět let uběhlo 1. října od smrti nejslavnějšího českého zpěváka. Podle množství nosičů a knih, které nadále vycházejí, se však zdá, jako by tu s námi stále zůstával. Ne všechny tituly jsou povedené, některé může... čtěte zde

Vydáno: 21.12.2024 16:30 v sekci Recenze | Hudba v tisku

10/10

Recenze: "Zázračná písně krajina 20 LET Symfonická" Anety Langerové nabízí dokonalou esenci všeho, co hudba přináší V dnešní době je čím dál vzácnější, když při poslechu jakéhokoliv nosiče zažíváte mrazení v zádech. Trojvinyl "Zázračná písně krajina 20 LET Symfonická" od Anety Langerové ovšem tento pocit navozuje. Nadšení navíc... čtěte zde

Vydáno: 21.12.2024 08:00 v sekci Recenze