Cotatcha Orchestra prozkoumává na desce "Bigbandová elektronika" možnosti moderního jazzu

Šestnáctihlavý band Cotatcha Orchestra na svém debutu nenabízí žádný retro-swing. Tento velkokapelní jazz je moderní, vysoce současná záležitost. O vlastní repertoár se z většiny postaral klavírista uskupení Martin Konvička (s jedním přispěním bandleadera Jiřího Kotači).

Devět kompozic na albu "Bigbandová elektronika" snese i poněkud zprofanované označení soundtrack k neexistujícímu filmu - hudba doslova kreslí obrazy a vyvolává emoce. Jednou si klidně plyne, na sítnici oka naskakují obrazy přírody, jinde zas překvapivě vyskočí nájezd dechů a my se atmosférou přeneseme někam do starých bondovek, chvíli nato si zase necháme cuchat nervy vnitřním neklidem, který dá vzpomenout na tvorbu Bernarda Hermanna pro filmy Alfreda Hitchcocka. Skladby jsou sevřené, s vnitřními proměnami i vyvrcholením, deska funguje ale i jako celek, jako jeden dlouhý hudební příběh s řadou zákrut a překvapení.

Onen příběh se obešel beze slov, muzikanti ho vyprávějí hravostí melodií, dialogy nástrojů i muzikálním humorem (skočná "A Very Old Lady Driving a Ferrari" se swingujícím finále). Jeden lidský hlas ale na albu zazní: hostující Lenka Dusilová přidala kousku "Billy's Pilgrimage" potřebnou dávku éteričnosti, která provzdušňuje jinak spíše temný song, odkazující tematikou k Vonnegutovu románu "Jatka č. 5".

Skladby výborně pracují s dynamikou, naplno využívají kontrastu sólových nástrojů (trubka, klavír, trombón hostujícího Ilji Reijngouda, Kamil Slezák ve skvělém sólu na bicí) a kompletního orchestru.

Do názvu vetknutá elektronika je na nahrávce posazená do role podkreslení atmosféry. Není nijak natlačena do popředí, spíše si jen tak v pozadí ambientně bublá, místy se téměř ztrácí. V tomto ohledu se Cotatcha Orchestra drží celkem při zemi, nesnaží se na big band násilně roubovat hutné beaty a přepálené samply, neorganické zvuky celek pouze dokreslují a přidávají mu specifické podtóny. K dialogu mezi jazzem a elektronikou ale dochází bohužel je sporadicky.

Nemůžu se zbavit pocitu, že ono výše nahozené prozkoumávání možností jazzového big bandu - a jeho spojení právě s elektronikou - je teprve na svém začátku a čeká na hlubší zářez. To ovšem nic nemění na faktu, že autorským potenciálem a výkonem zde zaznamenaným se "Bigbandová elektronika" bez nejmenších pochyb dostává na špičku toho, co letos na domácí jazzové scéně vzniklo.