Aneta Langerová - Toužila jsem po symbolu, který je prostý a vyjadřuje světlo a sílu

30.11.2020 16:30 - Josef Martínek | foto: Herbert Slavík

"Opět mě překvapilo, jak moc mě hudba dokáže pohltit a jak se v ní cítím svobodně a přirozeně," vzpomíná Aneta Langerová na období vzniku svého nového alba "Dvě slunce". Připravovala ho spolu s Jakubem Zitkem, spoluautorem minulé, oceňované desky "Na Radosti", a vyšlo na její narozeniny 26. listopadu.
Nové album přichází na svět do složité doby. Kvůli protiepidemickým opatřením jsou ohroženy plánované prosincové křty v Praze a Kroměříži, uvedení "Dvou sluncí" nemohou provázet větší setkání s novináři ani s fanoušky. Cítíte přesto touhu podělit se o výsledek své práce navzdory všem nepřejícím okolnostem?

Cítím obrovskou touhu sdílet nové písně a zahrát je s kapelou a smyčcovým triem našemu publiku. Už teď, když nové skladby společně zkoušíme, máme velkou radost. Na všech je znát, jak moc chtějí znovu vyrazit na pódia. Každý koncert je zdrojem příjemného adrenalinu a velké radosti. A to nám všem chybí ze všeho nejvíc.

Aneta Langerová a Jakub Zitko
© Adam Koller
Říkáte, že deska je hlavně o nekonečném vnitřním prostoru, při jejím poslechu si v písních lze všimnout také motivů zrození či naopak odchodu ze světa, hledání kořenů. Byla právě tato témata těmi, která ve vašem vnitřním prostoru v době přípravy materiálu rezonovala?

Prostor, který jsem si představovala jako nekonečný, se začal plnit novými příběhy. Ty vznikaly v našich myšlenkách, srdcích a představách a dotýkají se i našich životů. Někdy dokreslíme charakter postavy, jindy zase místo, ve kterém se děj odehrává. Občas zaslechnete vnitřní dialog, jindy vyprávění z pozice pozorovatele. Každé téma se mě dotýká, prochází mnou, je mou součástí. Třeba ne doslovně, ale cítím ho, i když o něm zrovna zpívám jako pozorovatel.

Opět jste tvořila v tandemu s Jakubem Zitkem, se kterým jste připravovala i minulé album "Na Radosti". Je to vůbec poprvé, kdy jste na svém albu spolupráci takového rozsahu s někým zopakovala. Dá se tedy říci, že jste právě v Jakubovi našla svou spřízněnou tvůrčí duši?

Rozumíme si, vzájemně se doplňujeme, respektujeme se, a i když někdy máme na něco jiný názor, spíš je to ku prospěchu věci. Při tvorbě si hodně povídáme, vžíváme se do jednotlivých příběhů, přemýšlíme nad nimi a nad jejich významem. Jsem ráda, že jsem Kubu potkala. Najít někoho, kdo umí být takovou oporou při tvorbě a komu je možné s důvěrou říct i něco ze svého života, je vzácné. Mám štěstí, že nás to oba baví a máme zájem dál pracovat na společných písních.

Období minulého alba "Na Radosti" přineslo spoustu koncertů, neplánovaně se protáhlo na několik let. Zvládala jste skládat souběžně s hraním, nebo pro vás byla konečným impulsem pro dokončení materiálu až letošní pandemie a útlum společenského života?

Když jezdím na koncerty, soustředím se hlavně na ně. Nápady však přicházejí po celou dobu, jen nemám čas je dál rozvíjet. Minulý rok na jaře jsem cítila obrovskou potřebu psát intenzivněji. V hlavě mi začaly znít celistvější melodie a myšlenky se ubíraly ke konkrétním tématům, věděla jsem, že je čas. V průběhu minulého roku jsem shromáždila základní materiál. Koncem roku jsme se sešli s Kubou a pouštěli jsme si naše nápady. Byl to hezký čas - každý přinesl, co měl. Vybrali jsme ty nejsilnější nápady a začali je postupně rozvíjet. Letošní jaro a léto jsme jezdili k mému tátovi na chatu, kde jsme si z malé místnosti udělali improvizované studio a pustili se do práce. Díky tomu jsme tolik nevnímali, co se děje venku, měli jsme napilno a soustředili se hlavně na album.

Posluchači si již zvykli na to, že mezi vašimi deskami je vždy několikaletá pauza. Považujete se v tvůrčím procesu za trpělivou autorku?

Naslouchám svým pocitům. K novým písním musím dospět a zažít zase kus života. Velký prostor v mém životě mají koncerty. Těší mě zpívat a hrát, stát na pódiu před publikem. Dokonce jsme některé z nich i natočili, například CD/DVD "Na vlně radosti" se smyčcovým triem a dechovým kvartetem, dále dvě vystoupení s orchestrem - nejprve se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, později také s Janáčkovou filharmonií Ostrava. Bavilo mě pozorovat, jak se písně stále proměňují a získávají nový rozměr.

Mezi jednotlivými alby se ale ráda věnuju i jiným projektům, což je pro mě velmi obohacující. Je to taková moje soukromá škola. V období mezi deskami je na to ideální čas. Naposledy jsem spolupracovala se slovenskou kapelou Korben Dallas, natočili jsme EP "Konečně", předtím byl na Letní scéně Divadla Ungelt uveden muzikál "Touha jménem Einodis" s Martou Kubišovou. Těší mě poznávat i jiné světy a pak se vracet do toho svého. Je mi tak dobře a průběžně získávám i zdravý odstup a nadhled nad tím, co dělám. Je to povznášející.

Aneta Langerová

Proslavila se vítězstvím v prvním ročníku ostře sledované show Česko hledá SuperStar v roce 2004, jako jedna z mála tváří této soutěže však dokázala její stín překročit. Po komerčně veleúspěšném debutu "Spousta andělů" přišla Aneta Langerová v roce 2007 s autorským albem "Dotyk", na kterém spolupracovala s Janem P. Muchowem. O další dva roky později natočila nahrávku "Jsem" s producentem Martinem Ledvinou. Poslední dvě řadovky - "Na Radosti" (2014) a právě vycházející "Dvě slunce" - vznikly v autorském tandemu s dlouholetým klavíristou její kapely Jakubem Zitkem. Aneta je držitelkou řady cen, včetně dvou zlatých Českých slavíků i mnoha Andělů. Jen zmíněná deska "Na Radosti" jí zajistila celkem pět okřídlených sošek.

Hudebně je album poměrně pestré, znějí z něj akustické i elektrické nástroje, například v písni "Marie" hostuje sbor. Čím jste při tvorbě "Dvou sluncí" sama sebe nejvíce překvapila?

Hrála jsem hodně na akustickou kytaru, v jednu chvíli to vypadalo, že ke mně přirostla. Ladila jsem ji na různé způsoby, nacházela nové souzvuky a hmaty, o kterých jsem ani nevěděla, jak se jmenují, a těžce jsem je s odstupem dešifrovala. Vybrnkávala jsem je ke zpěvu a vznikaly harmonie, které mě častokrát inspirovaly k dalším melodiím. Opět mě překvapilo, jak moc mě hudba dokáže pohltit a jak se v ní cítím svobodně a přirozeně.

Aneta Langerová
© Herbert Slavík
Překvapila mě i síla intuice, když jsem v písni "Strom" slyšela stále nějaký táhlý zvuk, který bude jako druhý vypravěč příběhu. Jedním je strom a druhým melodie kytary. Věděla jsem, co je to za zvuk, koupila jsem si e-bow, což jsem nikdy předtím nedržela v ruce, a sedla si k elektrické kytaře. Nevěděla jsem, jak se to používá, jak správně držet tóny, aby zněly tak, jak jsem si je představovala. Smála jsem se sama sobě, ale nechala jsem se vést.

Do hlavy mi tenkrát přišel latinský výraz "Ego sum qui sum" - "Jsem, jaký jsem". Celá píseň je o moudrosti, kolektivním vědomí, životě a vnitřní síle. Právě to symbolizují táhlé tóny, které jsou oporou onoho stromu, tedy každé živé bytosti.

K napsání skladby "Bílý Den", která vyšla jako první singl, vás inspiroval váš otec a pak také stejnojmenný román Jacka Londona. Oslavuje prostý život. Je pro vás při vaší práci a všech souvisejících povinnostech těžké si najít čas onen prostý život žít? Řekla byste, že to je něco, k čemu byste do budoucna ráda směřovala?

Zatím kombinuju život ve městě a na venkově. Vždy když se potřebuju zastavit a srovnat si myšlenky, odjedu na venkov. A naopak - když potřebuju být mezi lidmi, vrátím se do Prahy. Myslím, že nejdůležitější je si ten klid uvědomovat v hlavě. Nehonit se za něčím, co mi neuteče, co má svůj čas. Nespěchat, umět se zastavit, uvědomit si, jaké opravdové bohatství máme. Dnešní doba je rychlá, je těžké udržet si své tempo a nenechat se strhnout ke zběsilému běhu. Ale stojí to za to. Sama na tom pracuju. Čím víc si to uvědomuju, tím jsem klidnější a spokojenější.

Výrazným momentem je také skladba "Jak krásné je být milován", jejíž text jste napsala vy sama. Zaujala mě přímost vyjádření, ta pro vás v minulosti nebývala obvyklá. Je slovní přímočarost něco, k čemu vždy potřebujete sesbírat odvahu?

Přímost musí být autentická, jinak zní jako klišé. Kdysi mi někdo říkal, že zazpívat slovo LÁSKA není jednoduché. Uvěřitelnost je křehká. Pamatuju si na ten okamžik, když jsem psala tuto píseň. Opřela jsem se jen o to, co jsem cítila. Láska je v životě každého z nás, nebojím se jí.

Aneta Langerová - Dvě slunce
© Helena Kadlčíková
Originální je zářivý obal alba, který na první pohled působí jako ručně malovaný. Kde jste ho pořídila?

Oslovila jsem naši dlouholetou fotografku Helenu Kadlčíkovou, které jsem sdělila svou představu. Chvíli jsme hledaly, jakým způsobem nafotit prostor, postavu a pohyb. Chtěla jsem podpořit význam a důležitost prostoru a života, o kterých v písních zpívám. Ten den vyšlo ranní slunce a foukal silný vítr. Všichni jsme stáli na břehu velké vodní hladiny, ze které se stalo moře, a vítr zvedal žlutý přehoz za má záda. Heleně se podařilo zachytit moment, který je stále živý, a prostor se stal i součástí postavy. Je to propojení vnitřního a vnějšího světa.

Tuto fotografii jsem svěřila do rukou IMAGERY Aničky Issové a Martiny Černé, ostatně jako celý design obalu. Toužila jsem po celistvém obrazu, rozzářenosti, naději, po symbolu, který je prostý a vyjadřuje světlo a sílu. Tento hlavní cover jsme měli s mým týmem v úmyslu kombinovat se zcela jiným bookletem uvnitř, a to dennodenním životem pozorovatele. Oslovili jsme Herberta Slavíka, který nafotil krásné černobílé fotky v centru Prahy, a vše jsme poskládali do jednoho obalu, kabátu nového alba.

Turné "Dvě slunce" chystáte na příští rok. Máte s kapelou v současné situaci dostatek prostoru na to se společně připravovat? Přizvete si opět na koncerty i smyčcové trio?

V současné době pravidelně zkoušíme a připravujeme se na živé hraní. Nechci nic měnit, takže mě doprovodí jak skupina, tak smyčcové trio. Myslím, že je vzácné mít takové muzikanty a lidi kolem sebe. Jsem za ně vděčná, protože mi rozumějí, jsem s nimi na pódiu šťastná, to je nejdůležitější. Kapela i smyčcové trio ke mně patří a v písních všichni dostanou svůj prostor.

Uvažujete i o náhradě společné šňůry s Korben Dallas, o kterou jste letos kvůli pandemii dvakrát přišli? Nebo bude ve vašem podání rok 2021 výhradně rokem "Dvou sluncí?"

Naposledy jsem s kluky z Korben Dallas mluvila v období, kdy jsme měli na naše společné koncerty vyrazit. Nestihli jsme si říct nic konkrétního do budoucna. Ale věřím, že se společně na pódiích ještě potkáme.

Příští rok 2021 bude probíhat turné "Dvě slunce". Měli bychom začít už v únoru, a tak nezbývá než věřit, že se situace co nejdříve uklidní a my zase budeme moci dělat to, co nás naplňuje.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY