Ilona Csáková oslavila padesátiny a k těm si nadělila důležitou desku "Jemně půl". Měla s ní velké plány, stejně jako další muzikanti, kteří teď vydávají alba. Zkazil jí je covid. Stejně jako ostatním. Takže velký narozeninový křest se nekonal a frustrovaná a zničená zpěvačka začala na svém facebooku sdílet podivné a nesmyslné konspirační teorie a ty teorie byly tak blbé, že je ve svém projevu překroutil (jak už je jeho zvykem) a použil i prezident Miloš Zeman.

To jen pro uvedení kontextu. S tím, jaké je výsledné dílo, to nemá smysl spojovat, stejně jako se podobně konspiračně domnívat, jestli ty covidové bludy neměly být jen nešikovná reklama a neměly jen upozornit na fakt, že má interpretka po dvanácti letech novou studiovku.

Ostatně to, že je nahrávka na světě, zjistíte asi těžko. Musicshopy jsou zavřené a na Spotify ani Deezeru ji v době, kdy čtete tento text (tedy téměř dva měsíce od jejího vydání), nenajdete. Googlování taky moc nepomůže (ta deska jako by ani nevyšla). Což možná svědčí o tom, že je Csáková zvyklá na devadesátky a dobu, kdy prodávala kvanta cédéček a lidi si ji prostě našli v obchodech sami, a vůbec se dnešku neumí nebo nechce přizpůsobit. Což je další oslí můstek k albu jako takovému.

Pokud by se mělo vzít nějaké téma, které je společné novým skladbám, pak je to vedle ohlížení se skoro vždycky sama zpěvačka. Alespoň vše vyznívá hodně osobně, a i když Csáková tu napsala jeden text a ostatní jsou převážně od Patricie Fuxové, často jde o osobní vyznání, o vysvětlování toho, jaká jako že je, a pak se tu také hojně vyskytují odkazy na biblické motivy - na anděly, nebe a to něco, co je někde na druhé straně.

Teď ta témata z veršů zkusím vytáhnout do jedné koláže, abych vysvětlil, o čem píšu. Odstavec se dá přeskočit, ale když to neuděláte, můžete si udělat představu, o čem dál bude taky řeč. "Už neskrývám svou pravou tvář ... podléhám jen dobrým zprávám" ("Má píseň"), "Všichni se ptaj, jak mi je, jak se mám, věř mi, že se to mění, kola se točí dál, pořád tam v dálce stojí Amsterdam" ("Fantazie"), "Toužím být tvou svatozáří ... splín mne provází dnem i nocí dál" ("Píseň na druhý břeh"), "Snad andělé nám budou naklonění a vzkřísí vše, co bylo a už není" ("Snad Andělé"), "Nemám zdání, zda mne tam zvou, tak vstávám s motlitbou" ("Nebe, nebe"), "Nic neříkej, mě to strašně nudí, co říkaj ti druzí, to mne netrápí ... se mě netýká ... to já nevnímám" ("Nic neříkej"), "Ten, kdo projde tmou, už nezabloudí" ("Tvá záře stoupá dál"), "Seznamy priorit přepsané dávno mám, nemusím dostat nic, stačí, když radost rozdávám" ("Milovat").

Z těch textů je vlastně poznat jednak to, co o sobě Csáková chtěla říct, o co jí šlo a jaká témata řeší, a pak bohužel i to druhé, tedy že textařské schopnosti jejích autorů jsou značně omezené a krkolomnosti o "seznamech priorit", klišoidní "diadémy" a různá prázdná spojení jdou často i pod úroveň průměrné popové skladby. A přitom tady se chtělo říct něco zásadnějšího a významného.

Hudebně je album poměrně roztříštěné. Najdete tu fakt zdařilé věci. Obecně a ve zkratce - čím víc dechů, tím lepší song to je, tak to tady funguje. Takže lze vyzdvihnout "Portrét" s nádhernou barovou náladou podobnou Stingově "Moon Over Bourbon Street" nebo krásnou funky věc "Dík". Ale vedle toho tu je flitry prošpikovaná nejtuctovější diskotéková odrhovačka "Ty jsi král" nebo taková jakoby budovatelská jednoduchá rýmovačka, oficiální skladba ADHR (tedy ankety Dobrovolní hasiči roku) "Vítězství a žár", která jen dokazuje, že písničky pro hasiče fungujou stejně blbě jako třeba fotbalové nebo hokejové hymny. A pak je tu řada průměrného popu, občas se snahou udělat něco jako větší umění, jež však zpravidla vyústí spíš jen k nabubřelému muzikálovému patosu ("Píseň na druhý břeh").

Ať už si Ilona Csáková myslí o covidu, co chce, z "Jemně půl" je cítit, co chtěla strašně moc předat lidem a jak dobrou kolekci chtěla natočit. Zpívá pořád výborně, a když to sedne se skladbou, dopadne to skvěle. Ale potřebovala by kolem sebe mnohem profesionálnější tým s nadhledem. Tým, který by ohlídal kvalitu textů, rozmluvil použití pitomých písniček, zajistil dostupnost nahrávky na místech, kde se dnes hudba poslouchá, použil by takový font na bookletu, aby byly jméno alba a ukázky textů k přečtení, a do bookletu by vybral přirozené a neumělé fotky. Pak by Csáková udělala skvělou desku, kterou by si fakt zasloužila. Tak třeba příště. Teď hodnotím jemně. Půl.