B2K jsou Omarion, Raz-B, Lil Fizz a J-Boog, jejich věkový průměr je něco pod 17. Na obalu alba se snaží tvářit opravdu drsně, ale těžko skryjí, že sotva odrostli z klukovských kalhot. Z Ameriky poslední dobou přicházejí mladší a mladší "hvězdy" ("výrobky" nebo "produkty" by možná bylo lepší pojmenování). Kupodivu to má ale spíše pozitivní vliv na kvalitu jejich hudby (i když - za ní jsou ti hoši na obalu desky zodpovědní jen velmi okrajově). Album čerstvých hitových mašin B2K (asi něco jako boys 2000?) nazvané "Pandemonium!" mne - a to přiznám - trochu překvapilo. Čekal jsem unylý teenagerský pop, ale dočkal jsem se poměrně zajímavé urban music. Je to překvapivě solidní album - neříkám výborné, ale prostě jen album, která se dá poslouchat, aniž byste se museli červenat. "Pandemonium!" je totiž prudce současná deska, plná zajímavě produkovaných - i když trochu melodicky průhledných - písní. Jak to, že jsou tedy B2K v Americe teenagerskými hvězdami? Za oceánem jsou prostě o krok dál - a není to krok v producentské odvážnosti, ale spíše ve vkusu publika, které je už poučené několika lety masivního úspěchu R&B a hip hopu, že přijme i mírně odvážnější pop. Aneb od chvíle, kdy si 'NSync pozvali do studia The Neptunes a uspěli s výsledkem ("Girlfriend") není ani pop ušetřen vlivu módních experimentů.

B2K vznikli pod taktovkou zkušených starmakerů z firmy Epic v čele s Tommy Mottolou. "Pandemonium!" je už jejich čtvrté (!) album v rozmezí krátké doby několika měsíců. Všechno začalo debutovou deskou "B2K", trochu předčasném albu remixů a na Vánoce už měli fanoušci tématickou kolekci "Santa Hooked Me Up". Zdá se, že touto záplavou B2K a Epic americký trh trochu unavili a deska debutovala až na místě 10. místě albového žebříčku a výš se už nevyšplhala. Co na tom - singl "Bump Bump Bump" vedl v únoru nějaký čas singlový žebříček.

Touto deskou navíc chtějí konečně dobýt i Evropu, a tak na ní naskládali i své největší hity z prvního studiového alba. A jsou to také nejsilnější momenty: "Gots Ta Be" je výborná uptempo balada z produkce The Underdogs a "Uh Huh" je zase klasický R&B bourák, mimochodem jejich první singl, který skupinu skvěle uvedl v Americe. Ze dvou (asi dost draze zaplacených) písní R Kellyho je rozhodně lepší "Bump Bump Bump", ačkoliv to není další z jeho proslavených balad. Jako host se v ní objeví trochu mimoidní P Diddy. Ten si ohřál svoji polívčičku, a ačkoliv písni nijak výrazně nepomáhá, získal po dlouhé době zase hit. Jinak je zbytek desky dost předvídatelný koktejl balad a rychlejších skladeb a hoši chvíli brečí (něšťastná láska) a chvíli se radují (šťastná láska).

Jestli první polovina alba zní zajímavě, o druhé se to dá říct jen stěží. Několik velmi unylých balad ve stylu "chceme být Boyz II Men, ale nedaří se nám to" by mohla leckterého posluchače vyděsit. B2K prostě nejsou tak výrazné pěvecké talenty (a vážení čtenáři mi snad prominou, že zatím mezi nimi nijak nerozlišuji - jediný poznávací element - opasek se jménem - vlastní chlapík jménem Omarion) a "Pandemonium!" je dlouhá neúměrně materiálu, který mají. Těžko odhadovat budoucnost B2K, když v hudbě, kterou dělají, mají hvězdy životnost jepice. Lecos o trajektorii jejich slávy naznačuje už prodejní neúspěch této desky. Možná, že ani nebudou mít šanci si své slávy pořádně užít - až dospějí, budou už asi mimo. Jejich šance v Evropě nevidím nijak růžově, takováto hudba je prostě pro komerční formáty rádií paradoxně (protože v USA je to pop nejtěžšího kalibru) trochu moc alternativní. Takže budeme asi ušetřeni "blázince", který slibuje název desky.