Ačkoliv má R Kelly na krku sexuální zneužívání nezletilé dívky, zpívá mu to pořád výtečně. Jeho nová deska "Chocolate Factory" se v Americe prodává - skandál neskandál - výborně a Kelly tak potvrzuje výsadní postavení mezi černošskými bardy.
R Kelly nebude na loňský rok rozhodně vzpomínat jako na nejlepší období svého života. Přes třicet vážných obvinění proti němu vznesla policie, poté co se jim dostala do rukou videokazeta, na které byl zaznamenán jeho pohlavní styk s nezletilou dívkou. Kromě skandálu kolem videokazety a krátkého zatčení si ublížil i hudebně - nepovedeným albem "Best Of Both Words" (natočil ho dohromady s rapperem Jay Z). Album vyšlo v době, kdy o něm psal hlavně bulvární tisk a to prodeji nijak nepomohlo. V té době bylo moc lehké ostříleného barda odepsat a kdekomu byl pro legraci. Jenomže
R Kelly není žádný outsider, napsal hity jako "I Believe I Can Fly" nebo "You Are Not Alone" a na svém kontě má přes třicet milionů prodaných desek. Když v únoru vyšlo jeho nové album "Chocolate Factory", debutovalo okamžitě na prvním místě amerického žebříčku a v ten stejný týden vedla mezi singly jeho píseň "Bump Bump Bump" v podání
B2K a P Diddyho. Pilotní singl "Ignition" nedávno útočil na číslo jedno Billboardu a prodej alba se šplhá už k druhému milionu. Skandál mu tedy uškodil jen zdánlivě a Kelly jen potvrzuje, že je popovou stálicí, která v Americe nemá konkurenci. Když měl podobný skandál s nezletilou dívkou
Jerry Lee Lewis, zničilo mu to kariéru, dnes je ale prostě jiná doba a
R Kelly - zdá se - dokáže těžit i z negativní reklamy.
R Kelly je bez debat vynikající autor a už několikrát to potvrdil (včetně písní pro jiné interprety), ale za obrovský úspěch a nekončící řady fanoušků vděčí hlavně své konzervativnosti. Jeho hudba si bere to nejchytlavější ze soulu a R&B a přitom se jakoby vznáší v hudebním bezčasí. V době, kdy více či méně talentovaní producenti vybrušují písně do co nejsoučasnějšího zvuku,
R Kelly zůstává věrný svému trademarku - každá píseň je
Produced, Written and Arranged by R Kelly. Album "Chocolate Factory" tak není ani v nejmenším poplatné současným hudebním trendům,
R Kelly si asi po neúspěchu "Best Of Both Words" uvědomil, že jeho místo je v baladách a koketování s hip hopem by ho mohlo zničit. A tak Kelly sází (až na vzácné výjimky) jednu baladu za druhou, jeden příběh bolavého srdce za druhým. Není sice nejlepší ani nejoriginálnější zpěvák pod sluncem, ale v hlas má stavěný přesně na tuto produkci - něco, co bychom mohli nazvat
lkaním.
A
R Kelly na "Chocolate Factory" opravdu lká. Deska se nese ve vcelku nevzrušivém tempu, rychlejší skladby jsou řazeny až na konec, takže hlavně první polovina je sacharidově velmi vydatná (nic pro diabetiky). Bylo by dost zjednodušující napsat, že je to nudné album, ale v některých momentech je opravdu problém vydržet a nezmáčnout Rewind. Jedno je ale jisté - když má
R Kelly svůj den, dokáže napsat velikou píseň se silnou melodií. K jeho škodě se mu to na novém album povedlo jen několikrát. A na plnou stopáž CD - deska má bezmála 77 minut - to prostě není dost. Prvním příkladem je současný americký hit "Ignition". Přísně soulová pecka někde mezi Princem (svůdná basová linka) a Marvinem Gayem. Neuvěřitelně chytlavý track, který si můžete klidně zařadit mezi jeho největší hity (vyšly loni na dvojCD). Píseň navíc plynule přechází do svého remixu (je jemně střižený reggae), kde se ještě stupňuje naléhavost jeho (ehm) nadrženosti. V "Imagine That" ke konci alba ještě variaci na melodii "Ignition" zopakuje a má další sexem nabitý superhit. Sólo na kytaru a
Prince-ovský falset stojí za to. Za pozornost ještě stojí i "Forever More", "Dream Girl" nebo "You Made Me Love You" s ukradenou melodií Al Greenovy "Love And Happiness". Zdůrazňovat, že to jsou balady, je snad zbytečné. Rychlejší skladby - "You Knock Me Out" nebo remix "Step In The Name Of Love" jsou také prosté všech producentských triků, aby vynikly Kellyho melodie. Vyloženě špatné jsou skladby, ve kterých Kellymu kazí celkovou náladu alba hosté.
Ja Rule je jako obyčejně příšerný v "Been Around The World", Big Tigger rozhodně nespasil "Snake" - dancehall revival Kellyho starého hitu "Fiesta" a
Fat Joe už nenapraví dýchavičný konec alba s "Who‘s That". Kellymu to prostě někdy vyjde lépe a někdy hůře, kdyby vydával jednu desku za čtyři roky, bylo by to dozajista geniální album, takhle to jen občas zajiskří. V porovnání s laciným soulem/popem umělých boybandů - kteří ho stejně vykrádají - je to pořád čokoláda .
Jeden z možných klíčů k pochopení Kellyho osobnosti jsou jeho texty (bohužel v bookletu chybí).
R Kelly se (jako obvykle) ve svých sexuálních fantaziích nijak nekrotí, až vás napadne, že R&B bard a sexuální mašina jsou prostě jen dvě strany stejné mince. Je to vyznání lásky na sto způsobů, s jemnými náznaky na to, co má v záloze na potom. Je otázka, jestli
R Kelly myslí spíše vážně vášnivě opakovaný refrén
"Marry me" ("Forever") nebo dost drsnou analogii v
"Let me stick my key into your ingition" (v "Ignition"). Co naděláme, prostě si nemůže pomoci. O tom, jestli je to nebezpečné, teď budou rozhodovat soudní psychologové a sexuologové. Jestli ho třeba nechají vykastrovat, těžko bude Kelly skládat takhle sexem nabitá alba a "Chocolate Factory" bude poslední.