V reedicích vychází postupně většina desek rockové legendy ze slunné Austrálie, dlouhověkých AC/DC. Pochopitelně se "znovuvydání" nevyhnulo druhému albu souboru, "Dirty Deeds Done Dirt Cheap" z roku 1976.
Poté, co australští električtí výtečníci
AC/DC podepsali smlouvu se Sony Music, firma získala výhradní práva také na jejich první desky, které se obratem rozhodla vydat v reedici. Opět se tak můžeme v obchodech setkat s kultovními alby "High Voltage" nebo "Dirty Deeds Done Dirt Cheap". Právě druhé jmenované je předmětem této recenze, neboť se spolu s dalšími kousky dostalo do redakce MusicServeru.
První album "High Voltage" upoutalo na
AC/DC pozornost, kterou pokračovatelem "Dirty Deeds Done Dirt Cheap" potvrdili. Deska vyšla v roce 1976, kdy už sestavu poctivě podpíral charismatický zpěvák
Bon Scott, jenž se stal jejím členem o dva roky dříve a o další dvapozději ji definitivně opustil, to když se ve vlastním automobilu uchlastal k smrti. Jeho projev, ač si to dneska jen málokdo dokáže představit, seděl k tehdejšímu zvuku
AC/DC jako vyšitý a dost možná byl přesvědčivější než-li aktuální ječák Briana Johnsona. Australská pětice byla od začátku správná "dirty rock'n'rollová" parta, jejíž umaštěný sound nechával na zdech posluchačova bytu dehtové skvrny a jeho samotného přímo vybízel k alkoholové sklence, ošoupaným džínsům a nonstop životu.
Přesně taková je "Dirty Deeds Done Dirt Cheap". Deska neuhlazená, pulzující zběsilou energií, plná odsekávajících riffů a jižanské rytmiky. Když si vzpomenu na hodiny v tanečních, kde jsme se učili rock'n'rollu na písně provinční zábavové kapely, jímá mě hrůza při pomyšlení, že nám tehdy mohli z reproduktorů pět
Bon Scott s Angusem Youngem pecky "Love At Firts Feel", "Big Balls" nebo "There's Gonna Be Some Rockin'". V podstatě nesejde na tom, kterou z písní byste si vybrali coby exemplární příklad, protože většina z devíti skladeb je vycpána stejným feelingem, stejnou atmosférou a v neposlední řadě i stejnými kytarami.
"Dirty Deeds Done Dirt Cheap" je deska dobře padnoucí a pevně poskládaná, neboť jednotlivé skladby jsou si navzájem dosti podobné. To je pochopitelně také největší mínus CD. Není pochyb o tom, že
AC/DC umějí složit chytlavou pecku, avšak originalita nikdy nebyla jejich doménou. Mnohem více se soustředili na živelnost, přímočarost, elán. Tím jejich alba žijí, to je přednost, s níž se kapele podařilo dobýt světovou popularitu. "Dirty Deeds Done Dirt Cheap" je toho příkladem - nadupaný rock, který přímo vybízí ke koncertnímu šílenství a rozhodně si nehraje na intelektuálskou aristokracii hodnou dlouhých klidných hodin soustředěného poslechu.