Se skupinou Support Lesbiens, resp. s její částí - zpěvákem Kryštofem Michalem a kytaristou Hynkem Tomanem - jsem si povídal naposled někdy v listopadu (zde). Vyšla jim tehdy deska "Tune Da Radio", téma rozhovoru bylo nasnadě. Stejně tomu bylo i poslední březnový den. Za těch pár měsíců se semlelo tolik věcí, že čtyřicet minut nad diktafonem v kavárně Platýz s toutéž dvojicí uplynulo elegantně jako kouř nad našimi cigaretami. "Pokud bys chtěl vědět něco o Kalouskovi, máme na to připravené dvě věty." Nechtěl jsem vědět nic, o kauze "In Da Yard" bylo napsáno dost, neužiteční a zapomenutí se přiživili, netřeba dále jitřit rány.

Na předávání hudebních cen Anděl 2002 jste získali sošky za nejlepší popovou desku a za skupinu roku. Bylo to pro vás velké překvapení? Když jsme totiž spolu hovořili naposled, byli jste dost skeptičtí vůči českým médiím, která jsou v APH hojně zastoupena.

K: My jsme byli nejvíc překvapení ze samotných nominací, protože jsme opravdu nečekali, že bychom jich mohli získat nejvíc. My jsme takoví spíš při zemi. U té první ceny, u alba roku, tam jsem si říkal, že z těch nominací, které jsme získali, by to bylo nejzaslouženější. Tady jsem tolik překvapený nebyl, zato kapela roku mě dostala.
H: Pochopitelně nás překvapilo i to album roku (smích).
K: Ve finále nás napadlo, že také nemusíme nic dostat, to je jasná věc.

Ono by se nic zásadního ani nestalo, kdybyste nezískali žádnou cenu.

K: Nic zásadního by se nestalo, ale ty ceny jistou váhu mají. Vždyť hlavně kvůli nim tady spolu sedíme. Dostat cenu není úplně k zahození. Anděl není věc, kterou přineseš domů a strčíš si ji do šuplíku. Automaticky to vyvolává další reakce, je to podnět k něčemu.

Je to pro vás ohodnocení za kvalitní práci, nebo za kvalitní prodejnost alba?

K: To bychom se dostali k pohnutkám jednotlivých členů hudební akademie, a to je kapitola sama pro sebe. Bezesporu ale prodejnost bude pro spoustu lidí v akademii vodítkem. Ti lidé o tom ale nepřemýšlí záměrně, že by volili podle prodeje, ale tyhle skupiny jsou mediálně zvýrazněné. Proto je napadnou třeba Support Lesbiens. Letos bylo hodně lidí rozčilených kvůli kategorii objev roku. Na jednu stranu s těmi kritikami souhlasím, na druhou jsme se ve skupině shodli, že o Indy & Wich jsme pořádně nic neslyšeli.
H: Je to hodně relativní a jde především o to, jakou popularitu si ta skupina během roku vypracovala. Jak moc se dostala do povědomí lidí.
K: Řeknu to asi tak, že akademie se ve svém rozhodování ve většině kategorií letos někam posunula. Nebo alespoň její část, díky níž nevyhrála Helenka Vondráčková, ale Káča Winterová. Chyby tam pochopitelně jsou, ale co můžeš namítat proti Black Milk, které se úspěšně prezentují, lidem se to líbí a ony to dělají dobře.

Nebo to někdo dělá dobře jim.

H: Ano, ale to už je vlastně jedno.
K: Proč z toho nemít byznys?

Dá se potom srovnat vítězství v Andělech třeba s Žebříkem, kde hlasují čtenáři?

H: My si vážíme obou těch cen. Na Žebříku je ale divné, že se vyhlašují vždycky tři místa, to mi nesedí. Jinak jsme ovšem rádi, že lidi vůbec zvednou tužku a vyplní ten koresponďák. Ale dají se tam dělat levárničky.
K: Já bych uvítal, kdybych se někde mohl dovědět, kdo kolik dostal hlasů. Ať tam, anebo tam. To by pro mě byla docela zajímavá informace. Zatím se to dělá jenom na Slavíku, což je ale úplně někde jinde.

Ty jsi, Kryštofe, na ceremoniálu poděkoval Čtvrtníčkovi se Štaindlerem za to, že Anděly svým moderováním dostali tam, kam patří. Když se na show podíváte zpětně jako diváci, pořád vám přijde dobrá? Hodně lidí ji totiž dost kritizovalo.

K: Zapomněl jsem poděkovat paní Holubové, protože ona byla úžasná. Evidentně byl rozpor ve vnímání těch, kteří byli v hale, a těch, kteří byli doma u televize, kde to měli rozkouskované reklamami. Jejich způsob moderování byl velice kontaktní, založený na spolupráci s lidmi, což doma nikdy nevychutnáš. Tam to je spoutané kamerami, takže třeba nevidíš vtípky mimo záběry. Když to srovnám s posledními ročníky, které se zhoršovaly, říkám, že jsem se dobře bavil, a myslím si, že se to letos někam odrazilo. Obecně ale problém leží v tom, že se tady celých třináct let snažíme najít dobré moderátory, ale moc jsme jich zatím neobjevili.
H: Já bych to uzavřel tím, že bychom měli být rádi, že ty ceny vůbec jsou a někdo je dělá. Je to v první řadě pro lidi a také by se na to mohli organizátoři vykašlat. Doufejme, že to bude lepší a lepší. Snad to bylo letos naposledy, kdy vystoupily komunistické hvězdy. To mi nepřišlo jako povedené.

V květnu vyrážíte s Lucií na česko-slovenské turné. Na popud koho došlo k této spolupráci?

H: To jsem vlastně vymyslel já. Věděl jsem, že po desce pojedou velké turné, takže mě napadlo, že by nemuselo být špatné si s nimi zahrát.

Lucie od koncertů očekává jistě zlepšení prodeje desky, která si nevede tak, jak si asi představovali. Co od toho očekáváte vy?

H: Hlavně jde o to, že Lucie bude mít k dispozici špičkovou aparaturu a na těch koncertech nás uvidí spousta lidí. Je pro nás další krůček k lidem, protože stále se setkáváme s tím, jak lidé objevují, že jsme česká kapela. Na tomhle turné můžeme oslovit další fanoušky, kteří o nás třeba ještě neslyšeli.
K: Ač je to zvláštní, pro mnoho lidí jsme i po těch deseti letech stále ve stádiu objevování.
H: Turné ti vždycky pomůže v prodeji. Podívej se na Kabát nebo na Landu.
K: Jednoznačně chceme oslovit nové posluchače a použít k tomu naši největší devizu - živé hraní.

Kdyby ta nabídka byla přišla od Lucie, zeptal bych se vás, jestli jste náhodou neváhali nad tím přijmout v době velkých úspěchů post předkapely.

K: Ono to nebylo úplně jednoduché, že v okamžiku, kdy Lucie kývla, jsme bez keců souhlasili. Probíhala relativně dlouhá jednání, měli jsme nějaké požadavky, nakonec jsme se domluvili ke spokojenosti obou stran.
H: Velkou roli sehrálo také to, že firma Jim Beam se rozhodla nám finančně pomoct, protože vystupovat jako speciální host je zatraceně drahá sranda.

Jak jste vnímali kauzu kolem Lucie z doby nedávné?

K: Stalo se to v době našich jednání, ale ukázalo se, že Lucie je natolik profesionální skupina, že svoje problémy si řešila uvnitř kapely sama. My se k tomu můžeme jenom těžko vyjadřovat.

Byl to také dobrý marketingový tah, protože hodně posluchačů a čtenářů se na koncert půjde podívat jenom proto, aby vidělo Lucii bez Michala Dvořáka, zato s Tomášem Varteckým.

K: Nám to nepřísluší hodnotit, ale i my budeme pochopitelně zvědaví, jak to bude znít. Jak se s tím poperou.
H: Oni se s tím, myslím, poperou dobře.

Chystáte na koncerty nějakou specialitu?

H: Speciality nebudou, protože na ně nebude čas. Koncert bude trvat čtyřicet pět minut, během nichž na nás budou koukat hlavně fanoušci Lucie, ne naši. Zahrajeme co nejlépe písničky z nové i minulé desky.
K: Když bych to přirovnal, pro nás to je, jako když Guns n' Roses přivezli na Strahov Faith No More a Soundgarden. Hráli za světla, měli stažený aparát a vypadalo to jako v písečné bouři. Pro mě je bonbónek to, že dohoda s Lucii obsahuje klauzuli o tom, že jako speciální host nebudeme ošizeni na zvuku ani na ničem jiném.

Když jsme spolu mluvili na podzim naposled, pochvalovali jste si, že singl "In Da Yard" si žije vlastním životem. Tehdy jste asi netušili, že vlastním životem ožije i deska...

H: To jsme teda nečekali. Je velice příjemné, když se deska prodává. Podepsala se na tom spousta věcí, rádii počínaje, přes Anděly a příznivou cenou konče.
K: Když se podíváš do žebříčku IFPI a dáš dvě a dvě dohromady, obloukem se vrátíme k Andělům a významu, jaký mají. Prodejnost ty ceny dokážou ovlivnit prostě hodně. Máme radost.

Děkuji za rozhovor.