Pro obě strany to byl svátek. Mňága a Žďorp pro své posluchače víceméně hrála po celou dobu karantény: každou sobotu vysílala živé přenosy, z nichž se postupně staly tematické sety rekapitulující celou její diskografii. Přehrála 138 písní a díky za to - s ní se ty víkendy doma daly přežít. Ale co si budem povídat, živý koncert, to je výměna energií, která se nedá ničím nahradit.

Toho čtvrtečního dne odehrála kapela na lodi hned dvě vystoupení, obě vyprodaná. Začátek odpolední akce poznamenala vtipná situace. Vyplutí Odry totiž zmeškali dva fanoušci. Nelenili však, přemluvili chlápka s rychlým člunem, loď dohnali a během písně "Za teplých letních nocí" se nalodili. Jak symbolické, obzvláště potom, co týden předtím večer co večer pršelo.

Je skvělé, že se vše vrací do normálu, klasické koncerty nevyjímaje. Někteří lidé sice zůstávají stále ještě bázliví, jiní už ale vesele chodí za kulturou a na jejich tvářích místo vyprané roušky září smích. Vyjmenovávat písně, které ten den zazněly, je zbytečné. Melancholické texty Petra Fialy dávno zlidověly a každý se v nich najde. Vytvářejí pohodovou atmosféru a přesně taková na palubě panovala.

Dobře reagovali i náhodní kolemjdoucí a kolemjedoucí z přilehlých cyklostezek směrem na Vrané nebo na protější Černošice. Cyklisté jeli slimáčím krokem, rybáři a padlleboarďáci mávali, chodci poskakovali, starší pár začal při "Měsíci" dokonce tančit. Kouzelné. To ukazovalo, jakou moc má hudba, jak nás dokáže spojit a přinutit zapomenout na starosti všedních dní.

Plavba trvala přes devadesát minut. Úsměvné bylo, že sotva loď dorazila ke zdymadlům, Fiala prohlásil, že už jim docházejí písně v připraveném playlistu. Naštěstí jich Valmezští mají za svou kariéru požehnaně, a tak nebyl problém přidávat. Skvělý koncert narušovali jen neposluchači, kteří se přišli bavit po svém, ale spíš slovem než poslechem hudby. Míň takových a víc srdcařů, kteří si jdou zazpívat se svými oblíbenci, obzvláště po tak dlouhé době, jakou nám korona nachystala.