Americká parta Palaye Royale v minulých letech zaujala výbornými alby "Boom Boom Room" s podtituly "Side A" a "Side B". Letos přichystala jejich nástupce a z tria se rozšířila rovnou na kvintet. Rodáci z Las Vegas navíc připravili skutečně temný materiál, pojednávající o jejich dětství, drogách i depresích.
9/10
Palaye Royale - The Bastards
Vydáno: 29.5.2020
Celkový čas: 46:10
Skladby: Little Bastards, Massacre, The New American Dream, Anxiety, Tonight Is The Night I Die, Lonely, Hang on to Yourself, Fucking With My Head, Nervous Breakdown, Nightmares, Masochist, Doom (Empty), Black Sheep, Stay, Redeemer, Lord Of Lies (Bonus Track)
Vydavatel: Sumerian Records
Palaye Royale platí v posledních letech za stoupající rockovou značku. Zvláště jejich koncerty jsou strhující podívanou. Právě onu živelnou energii se nyní pokusili přetavit i na třetí studiovku "The Bastards".
Oněmi bastardy v názvu není nikdo jiný než zakládající trio bratrů Remington Leith, Sebastian Danzig a Emerson Barrett. Ti se tímto odstřihli od svého otce, se kterým prý nebylo snadné vyjít a který se k jejich cestě za rokenrolovou slávou stavěl silně negativně (nakonec je i opustil). Přesto je z úvodní písně "Little Bastards" cítit, že ho vlastně ve svém životě postrádají.
Snad i tyto ambivalentní pocity přispěly k tomu, že tahle deska je doslova třaskavou náloží emocí různých odstínů. Je z ní cítit zuřivost, vztek, ale i štěstí, bratrská pospolitost a hlavně pak láska k hudbě.
Tu prezentují zejména čitelnými a přiznanými odkazy na vlastní rockové hrdiny. Nejkřiklavěji působí vynikající "Nightmares", z níž
Black Sabbath a především charakteristický vokální styl Ozzyho Osbournea doslova řvou.
"The Bastards" je strhující rocková jízda, na níž se mísí moderní zvuk s odkazy na glam rock i klasický hard rock. Borci navíc umějí napsat silnou melodii, která zaujme na
první dobrou. Jako příklad může posloužit třeba strhující "Massacre, The New American Dream" postavená na fyzicky zdrcujícím vokálu Remingtona Leitha, který sice nevyčnívá rozsahem, ale zato má příjemnou barvu a sílu orkánu.
Jasný hitový tah má také textově posmutnělá "Lonely", která by svou hudební variací na
My Chemical Romance mohla zaujmout fanoušky ema. Kapela ale umí pokukovat také po kytarové scéně, což dokazuje v hravé pecce "Hang on to Yourself", dráždivě nutící k tanci.
S jejím koncem se dostáváme k zřejmě nejsilnější položce alba vůbec. Moderní hardrocková hymna "Fucking With My Head" má všechno, co si fanoušek rockové hudby může přát, včetně agresivního textu, zběsilých kytar i explozivního refrénu.
Palaye Royale nahráli s přehledem své dosud nejlepší album a pravděpodobně jím budou konkurovat nejlepším žánrovým počinům letošního roku. Tihle
bastardi z Las Vegas mají názor, příběh, vědí, co hrají, a zatraceně dobře jim to šlape. Tohle může být opravdový start budoucích hvězd.