Jak naznačuje už název desky, jedná se o záznam loňského vystoupení kapely ve vernéřovickém Soulkostele. Tato rekonstruovaná ruina bývalého německého svatostánku se díky svému jedinečnému geniu loci (danému paradoxně i jeho těžkou dostupností a polohou na hranicích s Polskem) stala jednou z nejpozoruhodnějších tuzemských koncertních prostor. Formaci Houpací koně učarovala tak, že se v tomto nevytopitelném interiéru rozhodla natočit živák, jehož obal tvoří mapa s vyznačením polohy Soulkostela a pro jistotu také jeho GPS souřadnice.

Set je postavený především na písních z posledních alb "Everest", "Kde jste mý přátelé dneska v noci" a "Desolation Peak". Na těch skupina prošla poměrně znatelným výrazovým vývojem, který na poslední zmiňované nahrávce vyvrcholil rozšířením sestavy o Viktorii Marksovou. Ta doplnila kytarový sound o názvuky elektroniky a svým zpěvem zároveň poskytla vítané souznění s hlasovým projevem Jiřího Imlaufa.

"Soulkostel 8 11 2019" zachycuje tyto písně zase v jiném světle. Avizované ohlodání na kost se přitom nekoná. Chybějí sice rockové kytary, jednotlivé písně ale dostávají nové barvy a obsahují nápaditá aranžérská řešení. Ať už je to zařazení exotizující rytmiky, průniky jemné elektroniky anebo hra s tichem. V takto odlehčeném zvuku vynikají zejména vícehlasy, které sice místy působí nejistě nebo i nepřesně, vlastně tím ale jen přidávají na upřímnosti nahrávky.

V nových verzích hezky prokoukla například pomalu gradující skladba "Hyde", která je v tomto sporém aranžmá působivější než v původní studiové verzi. Totéž platí i pro kerouacovskou "So Long". Naopak "Srpen" může zejména v první polovině vzbuzovat nepříjemný pocit, že tu něco neladí, a je otázka, nakolik to byl záměr. Pomrknutím na posluchače, kteří jsou v tom s kapelou už od hlubokých devadesátek, je zařazení závěrečné skladby "Houpací koně". Ta totiž formaci doprovází už od jejích počátků a ta ji nedávno oprášila i pro připravovanou kolekci k výročí magazínu Full Moon.

Houpací koně jsou už nějakou dekádu jednou z nejlepších tuzemských kytarovek. Tento živák navíc ukazuje, že osudové texty Jiřího Imlaufa společně s melodiemi skupiny bez problémů a ztráty napětí obstojí i v intimnějším podání. Osobně bych si přál, aby se vydání dočkal i kompletní videozáznam z koncertu. Podle zveřejněné ukázky "Desolation Peak" bude stát za to. Hlavně ale spolu s kapelou doufám, že se všichni její členové budou moci co nejdříve vrátit na pódia a předvést něco z kouzla Soulkostelu naživo.