Od přesunu k velkému vydavatelství se formace výrazně posunula. Prvním albem u Matadors byla kolekce "Teens Of Denial", řazená mezi nejlepší indie nahrávky poslední dekády. Následně se parta rozhodla připomenout starší řadovku "Twin Fantasy", tentokrát natočenou ve velkém studiu se vším komfortem. Od té doby uběhly další dva roky, během kterých se Toledo & spol. museli rozhodnout, kam dál. K přemýšlení trochu pomohl boční projekt s bubeníkem Andrewem Katzem nazvaný 1 Trait Danger.

Z něj si Toledo vypůjčil také svoji novou identitu, pod kterou hodlá nadále vystupovat. Jak sám mnohokrát uvedl, i po všech těch letech stále trpí nervozitou, kdykoliv vstoupí na pódium. Nyní bude pohledu všech fanoušků čelit v černé masce coby Trait.

Na "Making a Door Less Open" muzikanti předvádějí naprostý opak v porovnání s dva roky starým počinem a snaží se zkoumat nová území. Je to především Katzova práce, bubeník se ostatně také výrazně podílel na konečném mixu. Právě on do hudby CSH přispěl prvky EDM a elektronikou vůbec.

Již s otvírákem "Weightlifters" se tento úkrok od lo-fi kytarových základů potvrzuje. Velký prostor nejen zde, ale na celém albu mají syntezátory. Stejně tak se tentokrát čtveřice zaměřila víc na písničky samotné než na celkový koncept. Skladby díky tomu fungují i samostatně. Zatímco někde zůstává výrazný otisk minulosti ("There Must Be More Than Blood", "Life's Worth Missing"), jinde se kapela dokáže odvázat a změnit k nepoznání. Příkladem budiž taneční "Hymn", trumpetami povznesená nálada singlu "Martin" nebo hiphopem ovlivněná závěrečná "Famous". Po textové stránce skladby zůstávají často velmi osobní a věnují se tématům jako ztráta identity, deprese či zoufalství.

Proces natáčení byl rovněž nezvyklý. Vznikla verze jak rocková, tak tanečnější s několika experimenty. Z obou setů se pak rozdílně čerpalo pro jednotlivé nosiče, CD a LP tak nabízejí odlišný seznam položek. Nejvíc fanoušek dostane na streamovacích službách, přesto ani zde není komplet (například song "Deadlines" se nakonec objevuje ve třech různých verzích). K vrcholům pak patří rockovější "Hostile" i taneční "Thoughtful". Přesto se člověk nemůže zbavit dojmu určité nepřehlednosti a toho, že variace na tracklisty jsou jen marketingovým tahem.

Původní cíl žánrově zaexperimentovat se Car Seat Headrest vyplatil. Přestože se jejich cesta vydala blíže směrem k mainstreamu, výsledkem celého úsilí je barevná deska ukazující potenciál i mimo nezávislé rockové území.