I novinka jde vlastní cestou jakéhosi mystického post-hardcoru, který se tematicky nesytí z frází a hesel, ale z lyrických obrazů vazby k jakémusi předvěkému čemusi. Dvě rozsáhlé, více než čtvrthodinu trvající skladby (každá hezky na jednu stranu desky, která má mimochodem velice podařený cover) dávají dostatek prostoru pro vybudování atmosféry.

Ano, titul alba nelže - tohle je rituál, hypnotické spojení s dávnými silami. A do transu se není potřeba uvádět zuřivým tancem kolem ohně za frenetického, nekonečného rytmu. Stačí se nechat omývat masivními, zvukovými vlnami, plochami vibrací, rezonancí. V tomto ohledu jsou Beastien skutečně působiví, vyloženě je baví budovat stavbu svých kompozic se řemeslnou fortelností. Od znepokojivého dunění bicích přes rezonující riffy až po až nástup hrubého vokálu, žel poněkud hůře srozumitelného. A pak, po uhánějící střední části, se masa zvuku zase jako odliv zklidní, ustoupí a prim začne hrát výhružné očekávání dalšího zvratu. Forma nikoliv neobvyklá, ale funkční.

Druhá skladba "Malum" jde rovnou na věc. Staví více na hutném až strojovém riffu a vyšším tempu, které přichází velmi záhy (samozřejmě v poměru k delší stopáži) po začátku skladby. Přístup je to mnohem přímočařejší a trochu mu schází překvapivější momenty. Tento kus je ve své podstatě o něco zoufalejší, bezvýchodnější, vokál se v některých momentech blíží až přiškrcenému blackovému řevu, střední část připomíná jakýsi funerální marš. Ale seč se Beastien snaží, tracku se nějak nedaří zaháčkovat, strhnout.

Jakkoliv jsou obě kompozice bezpochyby promyšlené, svorně jim schází jakási katarze. Obě se trochu vytrácejí do ztracena. Zůstává jakási otevřenost. A rituál by měl mít svůj vrchol, měl by účastníka odměnit. Ideálně tím, že jej posune do jiné dimenze. To se skupině Beastien bohužel ne úplně daří. "Ritual" je jako být součástí vzácného obřadu, ale jenom jako divák, ne jako jeho přímý aktér.