Kdo z běžných posluchačů českého rádiového éteru by neznal písničky "Manic Monday", "Eternal Flame" nebo "Walk Like An Egyptian", jež obvykle nechybějí ani na výběrech největších hitů osmdesátých let? Přitom nutně nemusí vědět, že jsou to skladby skupiny The Bangles. Novinková kolekce s názvem "Doll Revolution" se snaží navázat na zlatou éru kapely v druhé polovině osmdesátých let, kdy právě výše zmíněné písně pomohly k celosvětovému úspěchu The Bangles. A i když "Doll Revolution" není nic revolučního, jedná se o slušnou desku melodických kytarových písniček servírovaných čtveřicí čtyřicátnic, řečeno nepříliš gentlemansky (nenechte se zmást - i Michael Steele je žena). Je to milé i legrační, dámy vypadají pořád velmi dobře, obzvláště Susanna Hoffs je velmi krásná, ale na svých webových stránkách už si uvádějí datum narození bez roku...

Věru tak, bráno měřítky pop music, uplynuly od poslední řadovky "Everything" oceány času, přesně patnáct let. Devadesátá léta přinesla neuvěřitelné ždímání peněz v podobě čtyř (!) výběrových desek a 3CD boxsetu, což se dá považovat možná za historický unikát. Pravda, byly zde sólové aktivity a třeba "On My Side Of The Bed" od Susanny byl slušný hit, ale až letošní "Doll Revolution" může plně uspokojit fandy lačnící po nových písních. Těch písní je nakonec patnáct (na japonském vydání ještě o dvě více) a nijak nezklamaly. Obsahují totiž očekávané ingredience - lehké chytlavé melodie, kytary, co nedrásají, a pěkné vokály zpívající nenáročné texty. Nemám příliš rád slovo poprock, ale tady se hodí výborně.

Jméno desce dala úvodní vydařená coververze hybné písně Elvise Costella "Tear Off Your Own Head (It's A Doll Revolution)" a podobně dobrých kousků je více, viz singlová "Something That You Said", esence všech typických zbraní The Bangles nebo "Song For A Good Son", jež může připomenout to nejlepší od Fleetwood Mac. Každopádně platí, že se neřeší závažné globální problémy, vyznění alba je mírně optimistické a určené spíše k dobře strávenému odpočinku než k zamyšlení a hledání hlubokých pravd.

Po více než dvaceti letech od debutového singlu už můžeme The Bangles považovat za veteránky, stejně jako spřízněné duše The Go Go's s Belindou Carlisle, ovšem na "Doll Revolution" pořád znějí velmi mladistvě a mají melodické nápady. Jsou mimo nějaké hybné trendy a po hudební stránce se jeví stále skoro stejně jako v osmdesátých letech.