Málokdo u nás umí skloubit dvě rozdílné věci: dělat hudbu kutilskou a tedy svébytně českou, zároveň však zdárně držet dialog s děním v zahraničí. Milovníkům analogových syntezátorů a magneťáků Tomáši Procházkovi a Davidu Freundlovi, kteří tvoří skupinu B4, se to daří při jejich ohledávání tématu archeologie médií. Musí se ocenit hravost i důvtip při používání zaprášených hudebních nástrojů anebo způsob, jakým na vítězném albu Plastová okna nahlížejí vytěženou poetiku Sudet jinak, skrze výřez plastového okna; jakožto symbolu přetržení kontinuity, opravování minulosti a příchodu nenavratitelných novot. Jako staré domy po Němcích mohou s moderními okny působit nepatřičně, někteří z nás se podobně mohou cítit v dnešním světě neustále zrychlujících a zahlcujících médií. Jak Procházka zpívá na vůbec nejpopovějším albu B4: "Jedničky zvolna mění se v nuly, to naše místa zaujmou jiní." Hudbu B4 nejlépe vystihuje touha utéct co nejdál od trendů, promyšlená sabotáž očekávání publika a přirozenost, s jakou umí sami sebe shodit vypointovaným vtipem. Proto i onen pop je pro B4 relativním pojmem.
Zpěvačka a producentka Aneta Martínková dělá věci po svém, to bylo jasné už podle data vydání debutového alba jejího projektu Margo. Album "First I Thought Everyone's Staring at Me but Then I Realized Nobody Cared - All the Creatures I Met Sitting On The Back Seat And How To Deal With What I've Learnt" sice vyšlo v marketingově poněkud mrtvém období mezi vánočními svátky a Silvestrem roku 2018, ale přesto se udrželo v povědomí posluchačů i médií pozoruhodně dlouho. Zdá se, až jaksi mimoděk. A právě to je vlastně pro tvorbu Margo typické. "Chci vyprávět o velkých věcech v civilní podobě," říká Aneta Martínková a vskutku - její sebevědomé popové písně na první pohled vyprávějí o zcela obyčejných věcech, ale tak neotřele a s takovou vášní a citem pro melodii i detaily, že je z hlavy jen tak nevyženete. Bravo Margo, bravo Bad Names. Česká scéna má konečně nezávislou popovou desku. A to je objev roku.
Punctum je žižkovský svatostánek alternativní scény, který v roce 2020 oslaví své páté narozeniny. Jeho aktivity se ale neustále rozrůstají, kromě útulného prostoru pro koncerty alternativní a experimentální hudby nyní provozuje i vlastní rozhlasovou stanici (Radio Punctum) nebo kazetový minilabel (Punctum Tapes), pořádá různé kurzy a workshopy a nabízí zázemí pro rozličné kulturní aktivity. V Žižkově stojí skoro přesně na hranici, kde se do dříve bohémské čtvrti začíná zakousávat gentrifikace a podobnou roli ochránce nezávislosti a autenticity má i v rámci alternativní scény. V Punctu se potkávají příslušníci různých subkultur, příznivci odlišných hudebních žánrů na okraji a slouží tak jako důležité místo propojování malých scén.
