Dělá to Dr. House. Black Widow. Jack Sparrow. Hannah Montana. John McClane a spousta dalších. A teď už pár let i Jack Bauer. Ikonická role v seriálu "24 hodin", o němž se říká, že změnil televizi jednou provždy, zůstává dodnes nejvýraznějším úspěchem Kiefera Sutherlanda. A to i přesto, že se to ještě donedávna snažil překonat jako americký prezident v seriálu "Designated Survivor" na Netflixu (který byl po třetí řadě zrušen) a za sebou má mimo jiné i účast v jednom z nejnapínavějších thrillerů tohoto tisíciletí "Telefonní budka".

Dle svých vlastních slov se hlas Big Bosse z pátého dílu "Metal Gear Solid" k natočení desky odhodlával dlouho a štvalo ho, že bude mít stigma toho herce, kterému hraní nebylo dost dobré, a tak už teď i zpívá. Debutovou desku proto vydal až v roce 2016, tedy těsně před padesátkou. Loni v dubnu jí přidal ještě sourozence. "Reckless & Me" dostala svůj název po stejnojmenném koni, na němž syn Donalda Sutherlanda v devadesátkách jezdil rodeo. "Cestování z jedné štace na druhou na mém vlastním koni pro mě byly jedny z nejmírumilovnějších okamžiků v mém životě," svěřil se, když se titulní skladbu chystal zahrát.

A nebylo to zdaleka jediné představení, které ten večer zcela zaplněný Lucerna Music Bar zažil. Začínalo se už o půl osmé, bez předskokana. A když vedle pětičlenné (a nutno říct, že profesionální a obzvlášť dobře sehrané) kapely vystoupal na pódium i sám Kiefer, zažil si pověstný starstruck moment snad každý. V bílém saku a velkém klobouku si svým charismatem od první chvíle podmanil publikum a to mu až do konce hodinu a půl dlouhého vystoupení viselo na rtech.

Opravdu, tady totiž žádné slabé momenty nebyly. Pozornost publika si tak vysloužily nejen muzikanti a perfektně seskládaný setlist, který ze springsteenovské americany přecházel do country, folk-rocku nebo blues a zase zpátky, ale i zmíněné mluvené slovo.

Téměř každá skladba se dočkala svého úvodu, a tak už například víme, že herec obdivující pány Cashe, Kristoffersona a Nelsona složil mandolínou doprovázenou "Shirley Jean" jako vzpomínku vězně na jedinou dívku, kterou za svůj krátký život na svobodě stihl poznat. Nebo že "Faded Pair Of Blue Jeans" je pro všechny páry, které to spolu táhnou už přes dvacet let a vědí, kolik úsilí, potu a slz je stálo udržet si lásku k tomu druhému takto dlouho.

A taky to, že nesnáší psaní love songů. Prý mu totiž vůbec nejdou. U debutu se snahou napsat alespoň jeden obrovsky natrápil. Jeden páteční večer zůstal u sebe doma na gauči jen se svým psem a koukal v televizi na "Deník Bridget Jonesové". A ve chvíli, kdy hlavní hrdinka stojí před svým milým a říká mu v nekonečném monologu, jak je nemožná, a on ji nechá domluvit, načež jí řekne, že ji miluje přesně takovou, jaká je, Kiefera to dojalo. A múza do něj uhodila jako hrom. Vzal proto kytaru a ještě ten večer dal dohromady "I'll Do Anything".

Také se pochlubil hořkosladkým zážitkem, když jeho pětaosmdesátiletá máma, bývalá herecká hvězda Shirley Douglas, před čtyřmi lety dostala už třetí infarkt a sestra mu volala do Los Angeles, ať přiletí domů, že není jisté, jestli se s ní ještě stihne naposledy rozloučit. Během nejpomalejšího letu ve svém životě složil kostru balady "Saskatchewan", což je místo, kde se jeho matka narodila a kde by ji taky chtěl pohřbít. Jaké pak bylo jeho překvapení, když v nemocničním pokoji nikoho nenašel, a jakmile sešel o pár pater níž, jeho máma tam pořádně všem nadávala tak, jako to umí jenom ona. Po čase jí pak tuto skladbu zahrál s tím, že ji skládal ve chvíli, kdy si myslel, že už ji neuvidí, a jakmile viděl její výraz, došlo mu, jak hloupý nápad to byl. Ona ale byla prý jen naštvaná, protože na tomto místě být pohřbená nechce.

Byl to zkrátka večer plný malých a velkých příběhů, a i když byl sympatický Kiefer viditelně nemocný a nejednou si mezi písněmi odkašlal, nebyl na tom jeho hlas tak zle, že bychom si koncert nemohli užít. Naopak je obdivuhodné, s jakou energií a razancí se do své show i vzhledem ke svému věku dal. A ať už ho doplňoval klavír, foukací nebo tahací harmonika či třeba lap steel kytara, vážně bylo vidět, že ho to všechno obrovsky baví. To se pak ty články píšou samy.