O krizi zpěvaček, která sužuje tuzemskou scénu, se nedávno rozepsal kolega Martínek. I proto je každá další vlaštovka cenným artiklem. Sabina Ludányiová pochází z Benešova a do domácí hudební scény poprvé nakoukla už před pěti lety, kdy vydala příjemnou prvotinu "Nahá". Na té kromě mateřštiny zpívala také anglicky, od tohoto jazyka se však na svém druhém počinu "Maják" oprostila. Místo toho nabídla pestré aranže, kterým dominují úchvatné housle.

Ludányiová po hudební stránce připomíná kolegyni a jmenovkyni Sabinu Křovákovou. Obě zdobí sytý, příjemný hlas s rockovějším nádechem, u obou také najdete slabinu, jíž jsou občasná textařská klišé. Na "Majáku" ale nejde o žádný autorský průšvih, zároveň tu je patrný prostor ke zdokonalení.

Desce jednoznačně vévodí titulní singl s téměř magickou atmosférou. Při jeho poslechu je snadné se zasnít a přenést se do kulis využitých při natáčení videoklipu u dánského pobřeží. Sabina totiž dobře pracuje s náladami písní. Umí jim vtisknout uvěřitelnou, melancholickou atmosféru, která celou nahrávku sugestivně provází. Svůj podíl na tom mají zmiňované houslové party, těch mohlo klidně být i víc.

Důvod, proč dát mladé muzikantce šanci, tkví zejména v jejím osobitém hlase. Ten sice nedisponuje oslnivým rozsahem, vynahrazuje to ovšem velmi příjemnou barvou a sytostí. Sabina s ním navíc umí opravdu dobře pracovat, což posluchač ocení třeba v krásné baladě "Písek", kde je její vokální linka chvílemi takřka obnažená až na kost.

Sabině Ludányiové se druhá deska povedla. Deset písní potěší příjemným poprockem, vhodně zvolenými aranžemi a hlavně charismatem jejich autorky. "Maják" asi na tuzemské scéně nezpůsobí žádnou revoluci, ale minimálně vysílá signál, že nějaké dobré zpěvačky tu přece jenom máme.