Je to asi devatenáct let, kdy René Baumann opustil středoškolskou budovu a chtěl se stát cukrářem. Pak se nejspíše zamyslel nad tím, jak bude vypadat za několik let, což ho možná přimělo změnit názor a vybrat si trochu zdraví prospěšnější povolání... Tak a teď vážně, ne že by to, co jsem tu doposud napsala, byly jen výplody mé fantazie, ale spíše než vize nepříliš perspektivní budoucnosti zapůsobila na tenkrát stále ještě náctiletého DJe Boba nová vlna elektronického boogie a breakdance. Přestože se po takovém náhlém rozhodnutí vydal po stopách rozvíjející se moderní taneční hudby, jistě by ho nenapadlo, že už brzy procestuje celý svět a předvede svou vlastní hudbu před statisíci diváků, není divu, že se po tom všem stal docela hodně komerčním intepretem, to podpořil i tím, že ho na turné doprovázely tenkrát teprve vycházející hvězdné boybandy Backstreet Boys a později 'NSync.

Během devadesátých let získal několikrát po sobě ocenění jako "Nejlépe prodávaný švýcarský interpret", jeho singly a alba se samozřejmě umísťovala v různých hitparádách. To byla léta devadesátá, doba, kdy se rozvíjela elektronická taneční hudba ještě mnohem více než v předchozí dekádě let osmdesátých (kdy se rozvíjely téměř všechny hudební žánry, 80. léta už vždycky budou kolébkou moderní hudby a dnes je padesát procent - především komerčních - intepretů vykrádá a dalších třicet procent napodobuje). Jakoby se nám tohle období vracelo, ale mezi tím jsou stále ještě určité vzpomínky na 90. léta a tohoto se drží právě DJ Bobo.

Jeho nové album se nezdá být příliš ovlivněno teď hodně oblíbeným trancem, zůstává spíše v typickém pop&dance rytmu.Tentokrát si DJ Bobo odpustil "slavná" jména hostující na albu a spokojil se s několika vokalistkami. Zatímco ve svém mládí asi příliš velké vize neměl, teď je jimi přímo pohlcen, to se projevuje hned ve třech písničkách, kromě prvního singlu "I Believe" jsou tu ještě písničky "Visions" (ze začátku to vyzní jako pokus o hip hop, ale potom se to vyvine v úplně něco jiného) a "One Vision One World". Nejvýraznějším trackem je zaručeně "I Believe", je i nejvíce taneční, z těch písniček více do dance bych ještě mohla jmenovat "Let Me Be The One", jinak je to víceméně pop. Pro lepší představu lyrické stránky alba "Visions" zde uvádím úryvek z bookletu (část textu písničky "I Believe"):

Věřím ve vize
Věřím v lásku
Věřím v magii
A to stále není všechno
Věřím ve svobodu
Věřím ve sny
Věřím v hrdiny
Ani to není všechno

Ono se dá věřit v hodně věcí, ale v příliš velký úspěch tohoto alba bych asi nevěřila. "Visions" není zrovna moc rozmanité, ničím nepřekvapí - navíc tento styl teď není zrovna v kurzu a to má na prodejnost velký vliv. Na druhou stranu trocha optimismu, která se na tomto albu projevuje výrazně, není nikdy na škodu. Zaleží také hodně na konkrétní zemi, když jde o prodejnost a oblibu. V německy mluvících zemích má DJ Bobo úspěch i s tímto albem. Může to být vlastenectvím, ale když má nějakýi nterpret potíže s prodejností v Británii, v Německu má téměř vždy štěstí, dá se říct, že oni si to prostě tak neberou a líbí se jim všechno, co se dá aspoň trochu poslouchat. Takže DJ Bobo může klidně vydat další album, nějaké fanoušky mít bude. A pokud si to vy také tak neberete a chcete si jen zatancovat, možná se vám to bude líbit také.