Green Day jsou po třech letech zpět. Událost ro(c)ku? Nepochybně jedna z největších určitě. Po nepříliš podařené trilogii "¡Uno!", "¡Dos!", "¡Tré!" přispěchali v roce 2017 se solidní deskou "Revolution Radio", a tak mají na co navazovat. Novinka by měla být návratem k drzým kořenům. Povedlo se?
7/10
Green Day - Father Of All Motherfuckers
Vydáno: 7.2.2020
Celkový čas: 25:53
Skladby: Father Of All..., Fire, Ready, Aim, Oh Yeah!, Meet Me on the Roof, I Was a Teenage Teenager, Stab You in the Heart, Sugar Youth, Junkies on a High, Take the Money and Crawl, Graffitia
Vydavatel: Warner Music
Třinácté album amerických
Green Day "Father Of All Motherfuckers" je jejich vůbec nejkratším počinem - nedosahuje ani půlhodinové stopáže. Od kritičtějších fanoušků si jen za slabou hudební porci zcela jistě vyslouží políček. Jak je to ale se samotným obsahem? Deset písní se nese ve svižném, jednoduchém duchu. Žádné experimenty, pokusy o ambiciózní punkové opery ani obměny stylu. Trio v čele s Billiem Joem Armstrongem se místo toho snaží rozpomenout na své počátky, kdy se rodiče jeho fanoušků nad jeho logem křižovali.
Snad i proto ten lehce provokativní název a punkově chaotický přebal s
blijícím jednorožcem. Jenže koho tím chtějí Green Day podráždit nyní? Pro mladé jsou tak trochu hudební fosílie, která jejich zběsilému tempu nevystačí. A starší fanoušci jsou... prostě starší. Texty o tom, jak je škola naprd a jak je život teenagerů těžký, už je přece jen moc neosloví.
Naštěstí tu je něco jako nostalgie. A i díky ní stojí "Father Of All Motherfuckers" za to. Při poslechu "Meet Me on the Roof" nebo "I Was a Teenage Teenager" není těžké se přesunout o pár (někdy i desítek) let zpět, kdy jste byli ještě školou povinní (a je jedno, jestli na americké high school nebo na české střední). Byly to dobré časy plné zlých spolužáků a ještě zákeřnějších učitelů, od kterých by vám pomohl Billieho melodický vokál s jasným povelem "Ou Yeah!" nebo rázovitá, nesmlouvavá "Fire, Ready, Aim".
Písním nechybějí tradiční až archaické postupy se sborovými zpěvy, tleskáním nebo dívčím vřískáním v pozadí. Vyloženým pomrkáváním po minulosti je pak pocta
The Beatles ve "Stab You in The Heart".
Green Day nenatočili nijak zásadní desku. Ambice kladené na předchůdce "American Idiot" či "21th Century Breakdown" jsou ty tam. Generační výpovědi ve stylu "Dookie" se také nedočkáme a epických pokusů ve stylu zmíněné nepodařené trilogie jsme byli naštěstí ušetřeni. Novinka má sílu v jednoduchosti, údernosti, je to taková milá sonda do minulosti. Na punk-rockovou nahrávku snad až příliš něžná slova, jenže
Billie Joe Armstrong, Mike Dirnt a Tré Cool na tomhle albu taky zrovna moc nekoušou.
-
Zajímavé (David, 09.02.2020 12:17) Reagovat
Většinou se ztotožním s recenzemi zde, ale v tomto případě ne. Deska mi přijde prostě nudná a více popová. Žádné ostré kytary a bicí, ale mnohem více efektů a zkreslování hlasu. Třeba existeci Fire, Rady, Aim vůbec nechápu. Pro mě obrovské zklamání a po poslechu mě napadlo jenom, jestli tohle není vtip.
-
za mě 40% (R, 09.02.2020 23:52) Reagovat
jj až na to, že se jedná o EP a ne o regulérní album.
navíc je to krok zpět, nebo pokus o retro, ale dost ubohej.
za mě NE
-
! (Radim, 10.02.2020 00:05) Reagovat
Není to tak dávno, co měli alba hodinovou stopáž, pak se začalo zkracovat, pak kvůli LP, která mají kapacitu 40 minut, se zkrátila délka alba na tuto hodnotu - a dnes už kapela může celé album natočit na jednu stranu LP desky. Tohle mělo vydavatelství kapele vrátit zpět s tím, že to vydají, až dodají druhou část alba.
-
Re: ! (Good Robert, 10.02.2020 07:47) Reagovat
Škoda, track je slabý a je pravda že i nudný..
-
shit (Luke Perry, 10.02.2020 13:54) Reagovat
Na první poslech shit album