Původní požadavek na režiséra D.A. Pennebakera zněl - z londýnského koncertu Davida Bowieho natočit půlhodinový film. Vydavatelská firma RCA na něm chtěla ozkoušet novou technologii nahrávání zvanou "Select-a-vision". To, že se na původní zakázce Pennebaker příliš nerealizoval a z Bowieho koncertu mohl použít sotva třetinu, zavdalo na vcelku pochopitelný nápad - oprášit natočený materiál z Hammersmith Odeonu, pročistit zvukovou stopu a vydat jako hudební dokument. Soundtrack z filmu "Ziggy Stardust And The Spiders From Mars" vychází koncem března 2003, při příležitosti třicetiletého výročí koncertu a představuje bezmála devadesátiminutový záznam z posledního vystoupení "největšího světového rock'n'rollového turné" (trvajícího osmnáct měsíců, čítajícího 155 koncertů), z vystoupení, které Bowie na místě prohlásil za poslední ve svém životě.

Nemůžeme se takovému prohlášení divit, to, co musel společně s muzikanty za rok a půl prakticky nepřetržitého (nevynechal ani Štědrý večer) cestování a hraní po USA, Velké Británii a Japonsku vydržet, by zasluhovalo spíše zápis do Guinessovy knihy rekordů. Ostatně i záznam z uzavírajícího vystoupení tohoto turné bude asi vždy fungovat zejména jako rarita pro fanoušky a sběratele. Repertoárově je koncert poměrně atraktivní, o tom žádná - kromě logicky zastoupených hitovek jako "Suffragette City", "Ziggy Stardust" či "Rock'n'roll Suicide" z alba "The Rise And Fall Off Ziggy Stardust" /Virgin, 1972/ (i když, mezi dvaceti písněmi playlistu se jich mohlo objevit více než pět) a výběru z předešlých desek (za všechny zběsilá "Width Of A Circle") zakomponoval i tituly z právě vycházejícího "Aladdin Sane" /Virgin, 1973/ - "Cracked Actor", "Time", či vcelku povedenou stoneovskou coververzi "Let's Spend The Night Together".

Odmyslíme-li si však všechny okolnosti vzniku nahrávky, z pohledu ideálních kritérií koncertního záznamu leccos postrádá. Je cítit poměrná únava a nijak překypující elán muzikantů (výjimkou nechť je závěr alba s již zmiňovanou čtvrthodinovou "Width Of A Circle" v čele). Provedení písní místy ztrácí na přesvědčivosti a i dík nijak zásadní zvukové kvalitě možná zbytečně splývají v jeden celek, homogenní valící se hmotu. Samozřejmě, koncerty se z principu nepořádají kvůli tomu, aby na nich vznikaly živé nahrávky; ti, kdo onehdá navštívili večer v Odeonu, by možná zmínkám o únavě a ztrátě elánu také oponovali, nehledě na to, že Bowie byl už tenkrát pověstný silným důrazem na vizuálnost projevu (velmi zdařilé je v tomto ohledu grafické zázemí desky), přesto se s třicetiletým odstupem soundtrack ze "Ziggy Stardust And The Spiders From Mars" jeví jako důkaz toho, že ne všechny klenoty musí přežít svou dobu. Věřme, že DVD záznam, respektive samotný film, mírně zklamaný dojem vyrovná.