Polemizovat o vlivu Jiřího "Big Bosse" Valtera na domácí metalovou scénu je ve své podstatě bezpředmětné. Jeho Root patří (společně s Master's Hammer) k průkopníkům black metalu v našich zemích, obě kapely se prosadily i v zahraničí. A ač bývá ten prvně jmenovaný spolek v jistých kruzích spíše zesměšňován, nadále se značným úspěchem brázdí nejen česká pódia. S tím souvisí i neutuchající aktivita samotného zpěváka. Ten na konci minulého roku vydal na labelu MetalGate zbrusu nové album svého sólového projektu BigBoss Band. Svou pátou desku nazval "Než zemřu" a žel, podle jeho vlastního prohlášení, je jeho posledním sólovým počinem.

Ony ostatně ani název ani obsah nahrávky moc místa k jiným interpretacím nenechávají. "Než zemřu" je hudební závěť, životopisné vyprávění i poděkování v jednom. Jiní by napsali knihu (a že ty muzikantské životopisy a vzpomínky mají celkem kolísavou úroveň), Jiří "Big Boss" Valter se držel příslovečného čertova kopyta a zůstal věrný hudbě, která, jak se mimochodem v jedné ze skladeb vyznává, je "jeho život". A rozhodně je to správné rozhodnutí, které navíc ukazuje šíři autorova záběru.

Jakkoliv se tento muzikant zapsal do hudební historie coby metalová legenda, projekt Big Boss jej zavádí do poněkud jiných vod, než kterými s grácií proplouvá se svou domovskou skupinou. "Než zemřu" má vývoj, jak se na správný životopis sluší, a jak prostupujeme jednotlivými výseky z Valterova života (narození, dětství, pády, vzestup na vrchol, ...), mění se i hudební forma. Od recitace opřené o jednoduché kytarové vybrnkávání, které se pohybuje na hraně abstraktních ploch, přes hutný hard rock, který se nebojí citovat Metallicu (že by odkaz na Valterova oblíbeného Cliffa Burtona?), až po dravé věci ("Per Aspera Ad Astra"), které by se na posledních řadovkách Root rozhodně neztratily. Závěrečný zlom do posmutnělé, ale vděčné litanie "Můj život byl…" je poněkud překvapivý, ale o to působivější. Tohle není jen životopis a závěť, ale hlavně poděkování plné vděčnosti.

Big Boss na desce předvádí svůj široký pěvecký rejstřík: ze starého unaveného muže se dovede proměnit v energického frontmana, který se nebojí zařvat, ale ani šeptat. Možná je to osobním materiálem, ale ve srovnání s posledním počinem Root mi Valter přijde pevnější v kramflecích. Dost pomáhá i spolehlivá kapela, která pokorně slouží svému temnému mágovi a dokresluje jeho slova jednoduchými, ale funkčními (byť, pravda, celkem provařenými) riffy a vyhrávkami.

Věci, které Jiří Valter pod hlavičkou svého bandu tvořil, zůstávají poněkud ve stínu Root. Neoprávněně - aktuální (a je-li skutečně poslední, je to škoda) dílo je toho jasným důkazem. Máme tu čest s intimní výpovědí legendy, která si nepotrpí na velká slova (jakkoliv mystika kolem Root - a že se i zde na ni naráží - jistou výrazovou přepjatost vyžaduje). V jádru zůstává Valter stále velmi přímočarý. Přesto, nebo možná právě proto je jeho životopisné album velmi sdělné a silné.