Nalijme si čistého vína: rok 2019 nebyl v české populární hudbě příliš plodný. Zatímco světové hvězdy už přijaly novou podobu distribuce hudby, tedy streamování, u nás jako by se dál jelo podle hesla "Desky už se přece dávno neprodávají, tak proč je točit." A i ty, které vyšly, nabídly ve většině případů jen plynulé pokračování léty zavedených rukopisů bez větších překvapení.

Kapely vozí cédéčka alespoň jako upomínkový předmět na koncerty, kde si je nejvěrnější fanoušci koupí spolu s novou mikinou nebo kšiltovkou. Větší výzvou než natočit nejlepší album je teď pro ně pokořit konkurenci na pódiích. Mít ještě větší show. Ještě více konfet a pyrotechniky. A pokud to jen trochu jde, proletět se nad hlavami diváků. Každý chce mít svou O2 arenu nebo alespoň Forum Karlín.

Vlastně se tak ani není čemu divit, že Mišíkova studiovka "Jednou tě potkám" tolik vynikla. Nahrál ji po devíti letech, ovšem tentokrát bez osvědčených ETC. Spojil se s producentem Petrem Ostrouchovem a v nadčasových písních přináší svou osobní zpověď.

Zvlášť silně zarezonovala skladba "Jednou", zhudebněná báseň Václava Hraběte o setkání, které může být tím posledním. O setkání se smrtí. "Možná se to stane zítra, možná, že až za měsíc, možná zrovna teď, na tomhle nároží, na mou horkou tvář svou ruku položíš," zpívá, až z toho mrazí.

Je dost pravděpodobné, že si Vladimír Mišík v březnu odnese nějakého Anděla. A především, že se na desku "Jednou tě potkám" bude při vyslovení jeho jména vzpomínat minimálně ještě za pár let.

Stačí si vzpomenout na Václava Neckáře, kterému se podobný kousek povedl v roce 2012 s albem "Dobrý časy", na němž se podíleli Dušan Neuwerth a Jaromír Švejdík. Nahrávka se těšila dobrým prodejům a pochvalným kritikám, především na ní ale byla píseň "Půlnoční", dnes už klasický vánoční hit, který hojně slýcháme nejen o svátcích. Neckářovi už tehdy táhlo na sedmdesátku a měl za sebou zdravotně náročné období, kdy se po mrtvici znovu učil mluvit. Tento úspěch ale jeho kariéru znovu nastartoval a výrazně omladil jeho publikum.

Náhle začal vystupovat i na letních festivalech, které byly dříve pro hvězdy předrevoluční pop music jakousi nepsaně zakázanou zónou. Na velkých open airech se ve stejnou dobu začali zjevovat i jeho generační souputníci. Dnes už se nejedná o nic tak překvapivého, když z plakátů nad festivalovými stálicemi jako Rybičky 48, Wohnout nebo Vypsaná fiXa ční jména Hana Zagorová, Marie Rottrová či Jaroslav Uhlíř. Vzpomínáte, jaký poprask způsobilo vystoupení Karla Gotta na Rock for People v roce 2013?

Hudebníků, kteří se nesmířili s omíláním letitých hitů a stárnutím svého posluchačstva, bychom ale našli daleko více. Samostatnou kapitolou by byl Miro Žbirka, zpěvák, který své poslední dvě řadovky natočil v legendárních studiích Abbey Road, kde na něj z každého kroku dýchali jeho milovaní The Beatles. Za "Double Album" z roku 2018 získal Anděla. Však na něm také hrají hudebníci, kteří spolupracovali s Paulem McCartneym. Dodejme, že Meky loni oslavil už 40 let na scéně.

Kolekcí keltských balad "Oppidum" se v témže roce blýskla Lenka Filipová, která nechala své posluchače na nový materiál čekat patnáct let. Jediný český text (a jaký!) k písni "Na cestě" jí napsal David Stypka, jinak zpívala anglicky, bretonsky a prastarou řečí gaelic. Již po pár týdnech si vysloužila zlatou desku za prodej a projekt úspěšně představila i na velkých venkovních akcích.

A to jsou jen některé příklady toho, že věk, který by umělce opravňoval k poklidnému užívání důchodu, neznamená pro hudební kreativitu žádnou překážku. Naopak, mnozí z nich si chtějí po letech konečně splnit dlouho odkládané sny.

Daleko zásadnější než uspokojení z naplnění vlastních přání ale může být vzkaz, který tito interpreti nepřímo vysílají svým vrstevníkům: "Dělat novou hudbu má pořád smysl."

O tom, jak inspirativní je v tomto ohledu loňský počin Vladimíra Mišíka, se před pár dny v rozhovoru pro Novinky.cz rozhovořila Marie Rottrová. "Jela jsem autem se synem Vítkem na koncert do Roudnice nad Labem a on se mě zeptal, jestli jsem slyšela nové cédéčko Vladimíra Mišíka. Když jsem řekla, že ještě ne, pustil mi z něho jednu písničku a já mu dala za pravdu v tom, že je skvělá. Pak mi řekl, že seděl s producentem Mišíkova alba a ten mu pověděl, že by se mnou rád nahrál desku," prozradila.

Zdá se tedy, že o podobná tvůrčí znovuzrození by ani v následujících letech nemusela být nouze.