Jak říkáme v redakci - rock se s rockem (a popem) sešel, a tak je na čase vše zrekapitulovat a vybrat ta nejlepší alba s letopočtem 2019. Šestnáctka redaktorů a redaktorek by ocenila celkem sto sedmdesát sedm zahraničních desek. Tohle je finální čtyřicítka a příčky třicet až dvacet jedna.
zahraniční desky: 40-31 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1
30. Mika - My Name Is Michael Holbrook |
Mika je živoucí síla pestrobarevné energie. Jeho desky často zrají jako víno - to, co se z počátku zdá jako nesourodý uječený mišmaš, se později přerodí ve vybroušený popový diamant. A kudrnatý zpěvák v tomto nastaveném trendu pokračuje vesele dál. Deska "My Name Is Michael Holbrook" je směskou sympatických melodií, které sice nedosahují úrovně jeho megahitů z debutu, zato tu výrazně ubylo tónů, které znějí, jako by Miku někdo kopl do rozkroku (výjimkou je snad jen pilotní singl "Ice Cream"). Odpovědí na aktuální opětovnou oblibu britských
Queen je na dvě části rozdělená "Tiny Love", asi nejvýraznějšími
mikovinami jsou pak výborné "Dear Jealousy", "Tomorrow" a "Cry". Rovněž spolupráce s anglickým zpěvákem Jackem Savorettim se povedla, i když mnohem živější počin v podobě songu "Youth & Love" pánové umístili na Jackovu šestou desku "Singing to Strangers". (Tomáš Navrátil)
Původně mělo jít jen o épéčko se společnými songy
Becka a
Pharrella Williamse (případně o novou řadovku
N.E.R.D.), ale prý jim práce šla tak dobře, že vzniklo celé album. To obsahuje i pozůstatky z předchozí Beckovy studiovky "Colors". Povedlo se tak umíchat kosmopolitní synth-pop, v němž se pan Hansen cítí perfektně. "Hyperspace" skvěle šlape. Pokud někdo očekával návrat k formátu "Sea Change" nebo "Morning Phase", bude očividně zklamán. Z této nahrávky čiší chuť k experimentování a hledání průsečíku ve tvorbě obou zúčastněných. Struktury písní spojují vícero žánrů, a občas dokonce nakouknou i do vod strohého minimalismu. "Uneventful Days" nebo "Die Waiting" jsou jasné hitovky, po kterých by mohlo sáhnout vesměs jakékoliv rádio. Celou kolekcí se nese jakási retro linie, putování hudebním časem (což je patrné i ve vizuálu) - takové "Chemical" nebo závěrečná "Everlasting Nothing" doslova dýchají osmdesátkami. "Hyperspace" je vyšperkovaná deska, která nezklame ani na žádném mejdanu. Beck ji mimochodem představí i pražskému publiku, a to na festivalu
Metronome Prague, který se uskuteční 19. a 20. června. (Dan Hájek)
28. Michael Kiwanuka - KIWANUKA |
Také loni si mohli fanoušci seriálu HBO "Sedmilhářky" krátit čas do startu nové epizody poslechem úvodního songu
"Cold Little Heart", který vzešel ze studiové práce
Michaela Kiwanuky. Jak někteří z nich už jistě stačili zjistit, byl by ale hřích zaškatulkovat si tohoto britského písničkáře a vítěze BBC Sound Of 2012 jako interpreta jednoho songu. Vlastně by to byla hotová neúcta. Kiwanuka totiž bezesporu patří k nejnadanějším rockovým muzikantům nové generace, což dokazuje i na třetím albovém zářezu "KIWANUKA". Své soulovo-folkové kořeny na něm neopouští, jako hudební experimentátor se nebojí ani jiných žánrových zákoutí, o čemž mohl napovídat už úvodní singl "You Ain't The Problem", radostně vířící ve funkových a afrických rytmech. S poselstvím
"ty nejsi ten problém" není jediný, který dodává životem zkoušenému posluchači naději a poučuje ho o nevyzpytatelnosti osudu, který nemůže vždy ovlivnit. Na nejednom místě tato snaha dostává sociálně významnějších rozměrů a hudebník se pasuje do role mluvčího etnika, které musí i v dnešním světě bojovat s diskriminací a rasismem. Máte rádi poctivě odvedené hudební řemeslo vyvolávající celou paletu emocí? Pak jste na adrese "KIWANUKA" správně. (Simona Knotková)
27. Emeli Sandé - Real Life |
Časy, kdy
Emeli Sandé prodávala miliony kusů svého debutu "Our Version Of Events", pominuly. Druhá studiovka "Long Live The Angels" na obrovskou popularitu prvotiny nenavázala a s aktuální albovou trojkou "Real Life" je tomu zrovna tak. A přitom talent zpěvačky se zambijskými kořeny rozkvétá do stále větší krásy. Deska věnovaná všem utlačovaným a opomíjeným je vedle popových melodií protkána vlivy r'n'b či soulu a sem tam zaslechnete i ozvěny gospelu. Emeli tu naplno prodává svou hlasovou dynamiku, takže vás energie kousků jako "Survivor" a "Extraordinary Being" snadno uzemní. A její největší zbraní zůstávají... ano, balady. Stačí pár tónů "You Are Not Alone" nebo "Honest" a efekt husí kůže je zaručen. Jestli už začínáte mít plné zuby všech těch moderních popových výmyslů, se kterými přicházejí
Billie Eilish nebo
Ariana Grande, tohle je něco pro vás. (Josef Martínek)
26. Tyler, the Creator - IGOR |
Američan
Tyler, the Creator patří mezi nejtalentovanější a nejkreativnější umělce současné rapové scény. Před vydáním své šesté studiové nahrávky však avizoval, že tentokrát o hiphopovou desku tak úplně nepůjde. Svého slova dostál, a ačkoliv se rapování nadobro nevzdal, na čtyřicetiminutové osobní výpovědi "IGOR" sáhl mnohem častěji po zpěvu. Z Tylera je cítit nefalšovaná opravdovost a upřímnost. Během dvanácti tracků se posluchačům otevírá, ventiluje své frustrace (
"don't call me selfish / I hate sharin'"), připouští své chyby (
"don't leave, it's my fault") a snaží se utěšovat nadějí (
"are we still friends? / can we be friends?"). Veškerou produkci má na svědomí on sám. Pohrává si s funkovými a soulovými samply a s elegancí vytváří příjemné popové melodie, které se jen tak neoposlouchají. Na albu se objevuje také řada velkých jmen, namátkou třeba
Kanye West,
Solange, Playboi Carti či
Lil Uzi Vert. Tyler, the Creator zkrátka odvedl pořádný kus práce a "IGOR" je bez diskusí jeho dosud nejlepším počinem. (Jaroslav Hrách)
Třetí studiovou deskou "Doom Days" připravila britská kapela
Bastille svoje nejchytlavější album. Každá píseň je jasnou hitovkou a útokem na světová rádia. Až k nepochopení ovšem je, že ty největší klenoty se stále schovávají v útrobách kolekce. Song "Million Pieces" dozajista překonal sedm let starou odrhovačku "Pompeii". Silný a zapamatovatelný refrén je doprovázen chytrou taneční produkcí a patří mezi vůbec to nejlepší, co kdy formace stvořila. Z vydaných singlů rozhodně stojí za zmínku "Those Nights" a také "Another Place", která byla navíc později vylepšena spoluprací s Alessiou Carou. Ostatně přídavek v podobě "This Got Out of Hand Edition" skvěle celou nahrávku rozšiřuje a protahuje téma pomyslné párty až někam k času brzkého oběda. (Tomáš Navrátil)
Tip Davida Věžníka: Holly Herndon - PROTO
Holly Herndon nikdy nebyla jednoduchá. Na svém albu
"PROTO" ale dotáhla svou složitost takřka k dokonalosti. A to nejen proto (PROTO), že jí v jednom kousku
pomáhala umělá inteligence (a ano, "Godmother", na níž se Spawn podílel/o, je tím nejnáročnějším momentem nahrávky). Třináctka skladeb vás vezme na exkurzi do nejsoučasnějších podob elektronické hudby. Během této výpravy zjistíte, že tento žánr nemusí nutně znamenat strojově chladné kompozice. Příkladem za všechny budiž
"Frontier", mocná hymna podpořená sborem a zabalená do umělkyní oblíbených sekaných beatů. Lepších skladeb vzniklo loni málo. A lepších desek vlastně taky. Nic pro ty, co vyžadují prostinké písničky. A zároveň přesně pro ně.
I když se do čtvrtého řadového počinu
Bon Iver kritici občas trochu pustili a třeba v nejmíň spokojeném Guardianu psali, že jde o vůbec první Vernonův neúspěch a že jde o album slabých melodií a špatné poezie, je dobře, že se do našeho žebříčku dostal. Nejen já bych totiž nebyl tak přísný a kritický. Bon Iver se posunuli do stadia, kdy je baví o něco víc experimentovat, hrát si s hlasem a s náladou svých písní. A to dost možná na úkor sdělení. Pro "i,i" platí, že pocit je tady víc než rozum. A teď záleží jen na tom, jak k písničkářům přistupujte. Před pár dny jsem byl na povídání si s
Nickem Cavem v Německu a jeden z posluchačů mu říkal:
"Nicku, já vím, že jsou tvý texty fakt dobrý. Ale mně stačí jen ta hudba. S emocema, který v sobě má. Často vůbec nevím, o čem zpíváš, ale jsem tím unešen." Tenhle člověk si užije i "i,i". Desku se silnou atmosférou dobarvenou velkou řadou hostů, s hlasy, které jsou až nebývale často zkreslované různými mašinkami. (Honza Průša)
23. Bring Me The Horizon - amo |
Milovaná i nenáviděná skupina na své deathcorové a metalcorové kořeny (zejména kvůli slábnoucímu hlasu Oliho Sykese) už jen vzpomíná. Za to ji ale hraje i Evropa 2. Výhra, nebo důkaz úpadku? To nechť si posluchač posoudí sám. O
Bring Me The Horizon se ale i díky zvukovým veletočům na "amo" pořád mluví a i letos jich bylo všude plno. Jakkoli totiž měknou, zůstávají zároveň jednou z nejprogresivnějších kapel současnosti. Málokdo z těch, co hrají na festivalech typu Rock Im Park, si totiž může dovolit takové žánrové kotrmelce. Fanynky tyhle chlápky vždycky podrží, a když posloucháte "Mother Tongue", "Sugar, Honey, Ice & Tea" nebo "Mantra", musíte uznat, že takto nápadité kusy nám letos naservíroval málokdo. Jen je škoda, že naživo je to pořád hop, anebo trop. (Jan Trávníček)
"LP5" si vysloužilo nominaci na Grammy v kategorii Best Dance/Electronic Album.
Apparat má tedy za sebou povedený rok, včetně turné, na němž dokazoval, že jeho hudební vývoj jde skutečně tou správnou cestou, na které ctí svůj vlastní cit pro detail a zálibu ve hře s kontrasty mezi elektronikou a akustikou. Sascha Ring do sebe na
"LP5" vplétá všechny inspirace. Energie tak střídá komorní nálady a naopak. Našlápnutý "Dawan" se tu protíná s majestátní overturou "Heroist", "Brandenburg" je jakási vzpomínková miniatura a závěrečná dvojice "Outlier" a "In Gravitas" je průletem od ruchových experimentů po taneční extázi. "LP5" je charakteristická momenty, kdy typicky elektronické elementy hraje akustika a naopak. K tomuto všemu pasuje i až minimalistická textová forma. Tahle kolekce zkrátka v plné škále rozkrývá Apparatův multitalent. A pokud přece jen někomu chybí ta jeho roztančená tvář, může sáhnout po listopadovém doplňku "LP5_Rmxs", který přináší remixy od projektů Radio Slave, Substance,
Solomun a
Stimming. (Dan Hájek)
21. Slipknot - We Are Not Your Kind |
Ačkoliv navždy přepsali hudební historii, éra, jež dala vzniknout fenoménu
Slipknot, je nenávratně pryč. Skupina je však nadále aktivní. A nyní je zřejmé proč: její umění je pořád originální. "We Are Not Your Kind" bylo jedním z nejočekávanějších alb loňského roku a přesvědčilo jako objektivně kvalitní a osvěžující počin. Kolekce si zaslouží patřičný kredit z několika důvodů. Po kreativní stránce je zcela uspokojivá: za každou skladbou evidentně stojí vždy dobrá úvaha, kompozice obsahují slušivé nápady, skvělé pasáže a především stále funkční, houževnaté riffy značky
"since 1999". K tomu pár svíravých, industriálních či jinak experimentálních kousků, jako je novátorská "Spiders", a máme zde dílo, jaké Američané ve své diskografii doposud neměli. Toto je skutečně ALBUM se silnou vnitřní dramaturgií a pečlivě promyšlenou strukturou, která se plně rozvine až ve svém celku. Vše dohromady působí, jako že je to přesně tak, jak skupina chtěla na základě pevné vize. "We Are Not Your Kind" je hlasitým manifestem, že Slipknot jsou překvapivě stále aktuální. Dokázali se vymanit ze složité situace a posunout se tím nejlepším možným směrem. A k tomu stvořit znamenitou, naléhavou a nesmírně sebevědomou nahrávku. (Matěj Kostruh)
