Žebřík, každoroční ceremoniál vyhlašování výsledků hlasování čtenářů časopisu Report, letos proběhl, jak jsme vás již několikrát informovali, v hale Lokomotiva. Tedy v prostorech nesrovnatelně větších, než jakými disponoval DK Invest, v němž byly ceny předávány doposud. Záměr byl jednoznačný - aby se na večer věnovaný hudbě mohlo přijít podívat více lidí. V pátek 14. března jich do sportovní haly přišlo několik tisíc, přesto dobrá třetina zela prázdnotou.

Konferenciérem večera byl Zdeněk Suchý, známý to moderátor (např. Trutnov Open Air), který se své práce zhostil s lehkostí a zároveň (mírnou) vulgaritou sobě vlastní, pročež nechodil daleko pro nějakého toho "vola", "neser" či "umělý kozy". Inu, Žebřík je alternativa k honosně vyumělkovaným akcím typu Zlatý slavík, proč potom nevolit hrubší styl, že? Proti gustu žádný dišputát... Jeho projev však neztrácel šmrnc, lidé se bavičovým průpovídkami nechávali rádi strhnout a především v kontrastu k prkenosti valné většiny předávajících vedl Suchý program ke zdárnému konci. Jelikož vlastním cenám je věnován samostatný článek (zde), omezím se nyní na konstatování, že zatímco hudební harmonogram ovládli Monkey Business, anketě kraloval Kryštof. Teď už ovšem hurá za muzikou!

Prvními vystupujícími byli -123 min., ti přišli na řadu krátce po osmé hodině a hned od začátku nebylo pochyb nejen o jejich kvalitách, ale také o těch technických, jimiž Žebřík zvučel a dýchal. Jinými slovy - výborný zvuk, dobrá akustika, vhodně rozložená a osvětlená pódiová prezentace. Zdeněk Bína se, jak je u něho zvykem, s radostí nechával unést kytarovými sóly, při nichž zapomínal na celý svět, avšak plzeňskému publiku to ani za mák nevadilo, spíše naopak. Přestože se -123 min. od zbytku účinkujících odlišovali svéráznou "náročností", opět přesvědčili, že patří mezi koncertní špičku české hudební scény a postarali se o nadmíru příjemný rozjezd Žebříku 2002.

Po jejich setu byly vyhlášeny výsledky v kategoriích průser, překvapení a DJ roku, následovala Lenka Dusilová se svojí skupinou Secretion, která tak získala ideální prostor pro ukázky z nové desky, jež vyjde zkraje dubna. Došlo pochopitelně jak na nejnovější singl "Nepovídej nám" a vůbec pecky z druhého alba, tak na starší věci. Nevím, jestli se mi to jen zdálo, ale měl jsem chvilku pocit, jakoby se Lenka Dusilová styděla, nebyla si jistá, prostě nevyzařovala tou pro ni typickou umanutou samozřejmostí. Ale pozor - zahrála skutečně dobře, ozkoušela si osidla rockového koncertu, jenž na určitou dobu v důsledku příprav desky vypadl z jejího života, a v nadcházejícím turné by proto měla opět uchopit jevištní elán za pačesy s mírou u ní obvyklou.

Co se dělo po odchodu Dusilové na scéně asi nikoho nepřekvapí - připravoval se další koncert a vyhlašovaly se další ceny. Ve známost vešly nejlepší film, klip, skladba a album roku. Také vešlo ve známost jméno těch, kdo měli v následujících minutách oblažovat rozjařené fanoušky. Jmenují se prý podle zpěváka jiné populární kapely, mají excentricky charismatického frontmana a... Dobrá, vystoupil Kryštof. Ačkoli jim nemůže mnoho lidí přijít na chuť, považují je za komerční slátaninu nehodnou např. rockových festivalů, já říkám, že Ostravané kolem Richarda Krajča platí za jednu z nejvděčnějších a nejsympatičtějších formací, jež se na českých prknech pohybují. A potvrdili mi to i tentokrát, neboť jejich set naplněný rockovou euforií, popovou jednoduchostí, stejně jako výtečnou komunikací s publikem nechal zapomenout na poněkud rozpačitý zážitek z podzimního turné. Jen škoda, že "Tramvaje" si znovu nezazpíval Jarda Švejdík, který, pokud se nepletu, byl v sálu přítomen.

Zpěvák, zpěvačka, osobnost roku a Plzeň se dostává do soukolí pravověrného funky, které dokáže v Česku dokonale roztočit pouze jedna banda. Monkey Business! Vedle nich musí propadnout koncertním mindrákům kdejaká hvězda, páč tihle raubíři s Matějem Ruppertem v čele do vás napumpují takovou salvu bombasticky spontánní show s výtečnou hudbou, že jen stěží odejdete s čistým štítem a suchým tričkem. Málokdo poznal, kolik vlastně zahráli písniček, jako tradičně je všelijak natahovali, nikdo si však nemohl stěžovat, byť jen na vteřinu. "Party Shit", "My Friends", "Monkey Town", to všechno jsou fláky, jež by neměly nechat nikoho, pro svou dravost ani nejzarytějšího rockera, v klidu. Monkey Business nadchli Plzeň do té míry, až museli nastavovat a přidávat, což jim evidentně nebylo proti srsti, stejně jako se tomu nebránil Dan Bárta, který si s chutí zapěl "Slim Jima" a "Peace Of My Life".

O závěr programu hlavní scény se postarali Skyline, kteří dost možná bezprostředně po odchodu MB‘s zaplakali nad vylidněným hledištěm. Nakonec se ovšem zlé v dobré obrátilo a tanečnímu setu přihlížela vcelku uspokojivá enkláva lidiček, povětšinou dorazivších z druhé, taneční scény, která celý večer fungovala paralelně s main stage. Vystoupili tam např. Maradona Jazz nebo po půlnoci Stepfunk - T. Nevím, kolik návštěvníků nakonec dorazilo do klubu Star, kam je Zdeněk Suchý vehementně celý večer zval, vím ovšem, že v Lokomotivě se brzo nad ránem rozpustil muzikální obláček, k němuž z plzeňské hlíny trčel žebřík, který všechny dopravil přesně tam, kam měl; dokonce i majitele závratí. Do míst s nekonfliktní atmosférou, výtečnou hudbou a tak nějak vstřícným podložím. Dokonce bylo uděláno i něco málo pro začínající skupiny, neboť zde byla oficiálně zahájena soutěž Jim Beam Music 2003. O tom však jindy.

Žebřík 2002, hala Lokomotiva, Plzeň, 14.3.2003