Před dvěma lety odstartoval Robin Mood svou kariéru singlem "Generace". Následoval klip k písni "Gravitace", deska pak dostala logicky název po největším hitu "Na Měsíc". Pak přišly singly "Tequila", "Na vlnách" a po "Zločinu" zatím poslední vlaštovka "Mizim". Ta také celou desku otevírá a slibuje, že by mohlo jít o zvukově neotřelou kolekci.

A tou album "Na Měsíc" skutečně je. Liberecký interpret se na svém debutu snaží zaujmout moderním a svěžím popem, který v Česku moc běžný není. Občas ale naráží na to, že ač začne originální předehrou, po chvíli ji promění v aranž hodně podobnou těm v mnoha jiných písních. Příkladem můžou být "Zámky z papíru" nebo "Isabela." Ta by se mimochodem skvěle vyjímala jako soundtrack nějakého romantického filmu.

Mladí umělci se na svých debutech také velmi často potýkají s textařskými problémy. Snaží se udělat hit, a moc tlačí na pilu. To ale není tento případ. Lenzovy verše dávají smysl, jsou poetické, příjemné a libozvučné. Působí přirozeně, jen by Jakub občas mohl hledat inspiraci jinde než v ženách a alkoholu a zkusit i různorodější hlasové polohy.

Na to se taky váže jedno velké minus alba. Skladby jsou až na pár výjimek jednotvárné a náznak celkového konceptu bychom našli snad jen v příbězích o chlastu. Příkladem za všechny budiž "Tequila". Mezi výjimky patří třeba příjemně popová a přirozená "Dáma" nebo svěží featuring s Pauliem Garandem a slovenským rapperem Matysem "Planeta bez lidí" s kritickým a hlubokomyslným textem.

A pak je tady píseň "Nahoru". Ta by klidně mohla být vrcholem celého počinu. Experiment s chytlavým beatem má světové parametry a vymyká se i zbytku tracklistu. Směsice zvuků do sebe dokonale zapadá, zpěvák si zde konečně našel polohu, která mu sedí, a srozumitelně podaný příběh se zápletkou tvoří dohromady skvělý potenciální singl. S propracovaným vizuálem by mohl být úspěšnější než třeba podstatně prostější "Na Měsíc."

I "Démoni" stojí za zmínku. Tvrdší kytary a poprockový sound bicích spolu skvěle ladí. A když se pak přidá silný, zpěvný refrén, dostane píseň ty správné koule. Skvělým osvěžením je i "Dej mi ruku". Její houpavou funky melodii si budete určitě pobrukovat ještě nějakou chvilku poté, co song skončí.

V konečném důsledku Robin Mood splnil očekávání. Aranže jsou sice občas ochuzeny třeba o živé bicí, kytarista takového formátu, jako je Jakub, by také určitě mohl být schopen složitějších riffů. Líbivé, a přesto originální melodie ale nejsou prvoplánové a velice kvalitní produkce potvrzujete profesionalitu celého projektu. Na debut dobrá práce.