J.A.R. - Byli jsme na správným místě ve správný čas

13.11.2019 17:30 - Hana Bukáčková | foto: Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz

Funková senzace J.A.R. slaví 17. listopadu nejenom třicet let svobody, ale i své existence - v osudný den sametové revoluce totiž uspořádala první koncert. Je sestavena z věhlasných muzikantů, kteří mají svým způsobem všechno na háku. To během našeho povídání potvrdili i Oto Klempíř a Michael Viktořík.
Slavíte třicet let a při té příležitosti nadělujete fanouškům box se všemi vašimi alby. Byl to nápad váš, nebo vydavatelství?

Ota: Toto byl velkorysý nápad vydavatelství, za který mu děkujeme. Překvapilo nás to, protože jsme si to, i z ryze praktických důvodů, velice přáli. Z našich alb mám doma asi tři. To se teď změní, hurá!

Jenom tři? Proč nemáte doma všechna?

Ota: Protože jsme hudebníci a bordeláři.

J.A.R.
© Roman Černý
Za pozornost stojí často bizarní názvy vašich písní i desek. Na který jste nejvíce pyšní?

Ota: Strašně jsem horoval, aby se album "Homo Fonkianz" jmenovalo "Caliber 99", jako skoro dvojnásobek kulky typu 0,45 a to je silná ráže! Kalibr 99 by už bylo dělo, a tak jsem navrhoval, aby na obalu byl čípek zatavený ve stříbře. Název "Homo Fonkianz" je pro mne do dneška trochu málo razantní, ale obsah byl přelomovej.

Michael: S těma názvama jsme se vždy bavili - než se deska natočila a pojmenovala, měli jsme papíry, na kterých byl seznam možných jmen, dvacet třicet šedesát, šílený. Od roku 2000 je to takový distingovanější, ale u prvních alb jsme se předháněli s provokací, proto "Mein Kampfunk", "Frtka". Tehdy na první rozhovor přišel dvacetiletý kluk z nějakýho měsíčníku pro děti, ptal se, proč se to jmenuje "Frtka", a blázínek Ota, tehdy ještě v paruce, řekl, protože ne "Mr*ka". Je tomu už dvacet pět let, takže jsme za tu dobu lehce zvážněli.

Oto, proč už nenosíte paruku?

Michael: Bylo mu moc teplo na hlavu.

Ota: Spousta důvodů. Bylo to strašně nepraktický, bylo v tom hrozný vedro a už jsem nechtěl bejt jako mušketýr. Protože když máš na sobě paruku, která není z vlasů, ale z chemických vláken zvaných kanekalon, tak dost topí a po po pátý písničce už ti hlava hoří zevnitř. To už si nechci dělat, chci mít z koncertu příjemný zážitek.

Michael: Ono by se mohlo zdát, že když mu hoří hlava, vzpomene si na texty, ale když už hoří moc, zapomene na všechno.

J.A.R., Lucerna Music Bar, Praha, 19.dubna 2018
© Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz
Na takové odvětrávání máte zase vy, Michaeli, vychytávku v podobě koncertního outfitu - kombinace dlouhé a krátké nohavice.

Michael: To je festivalový showdress, takhle normálně nevystupuju. Jen na letních akcích, aby lidi věděli, jak maj' chodit oblíkaný. Je to kombinace oblečení na teplo i zimu. Když ti je horko, tak si vyhrneš tu dlouhou.

Jak vás to napadlo?

Ota: Protože je chytrej.

Michael: Hledám díru na trhu. Levi's ani nikdo jinej s tím ještě nepřišel.

Ota: Musíš si to patentovat. Jinak tě čímani okradou.

J.A.R.

J.A.R. (Jednotka Akademického Rapu) je přední česká funkově-rockově-rapová skupina, která vznikla symbolicky 17. listopadu 1989. Základní sestavu v té době tvořil autor hudby Roman Holý a duo rapperů Oto Klempíř a Michael Viktořík. V roce 1997 se k nim přidal Dan Bárta. O dva roky později jsou v desetičlenném osazenstvu, které je pevné dodnes. Formace letos tedy slaví třicet let existence, za tu dobu vydala alba jako "Frtka", "Mydli-to!", "Mein Kampfunk", "Homo Fonkianz", "Armáda špásu", "Dlouhohrající děcka" nebo aktuální "Eskalace dobra". Právě za osmou řadovku J.A.R. dostali tři Ceny Anděl za rok 2017, a to v kategoriích album, píseň (za "Zhublas") a skupina. K tomu vyšla kolekce coverů "Eskalace bobra". Kapela oslavu třicetin završí ve Velkém sále Lucerny v den, kdy si Česko připomene 30 let od sametové revoluce.

J.A.R.
© Roman Černý
Naposled jsme se bavili před dvěma a půl lety, když vám vyšlo kritikou hojně opěvované album "Eskalace dobra". Před pár měsíci jste vydali soubor coverů "Eskalace bobra". Jak probíhal výběr?

Ota: Poslední deska je strašně zajímavá, dokonce si myslím, že je jednou z nejzajímavějších desek poslední dekády.

Michael: Všech dob.

Ota: Deska je i s příběhem. Původně jsme si mysleli, že si po těch "Armádách špásů", "Dlouhohrajících děckách", kdy byla hudba hodně nevstřícná k mainstreamovému publiku, dožijeme v malých klubech jako kapela, která hraje speciály, který zdaleka nejsou pro každýho. S tím jsme podvědomě víceméně počítali. Na "Eskalaci dobra" jsou však hity "Ještě se připlazíš", "Je to nejistý", "Zhublas" - píseň roku. Nenapadlo nás, že se toto může stát, tak proto je ta deska pozoruhodná. Překvapilo to i samotné aktéry.

Michael: A logicky, když je deska úspěšná, přijde vydavatel s nápadem, aby písničky někdo upravil. "Bobr" vyšel proto, že "Dobro" bylo úspěšný.

Jak hodnotíte jednotlivé předělávky?

Michael: Svým způsobem to jde. Že bych z toho jako DJ, kterej zná remixy a covery, ležel, to zas ne. Spousta věcí je povedenejch, některé bych udělal jinak, to už je víceméně záležitost interpretů a firmy. To, že mi vyměnil slovo ten interpret, je zbytečný, nápad byl dobrej a to se ctí. Za covery stojí fanoušci z řad interpretů, částečně kamarádi.

J.A.R., Lucerna Music Bar, Praha, 19.dubna 2018
© Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz
Překvapilo mě, že "Zhublas", píseň roku, nikdo nepředělal

Ota: Je to těžká píseň, po Bártově provedení pro ostatní vlastně nezpívatelná, obdobně tomu je při refrénu v "Ještě se připlazíš", ale Xavier se s tím popral dobře, udělal to geniálně, parlando (zpěv podobný mluvenému slovu - pozn. red.).

Naopak "Je to nejistý" je tam třikrát...

Ota: Protože se jim líbil text. To je chlapský přiznání, kdy si nemusíme na nic hrát. Je to přiznání slabosti.

Michael: Teď jsou hodně silné ženy, tudíž my muži jsme submisivní.

Ota: Máme tady krizi otců.

Byli jste rádi, že "Eskalace dobra" byla úspěšná v Cenách Anděl? Nebo vám to bylo šumák?

Ota: Brečeli jsme hnusem.

Michael: Nadšený, byli jsme rádi, ale že bychom z toho leželi nebo to kvůli tomu dělali, to ani náhodou.

Ota: Byli jsme rádi, je to odměna. Měli jsme živé vystoupení, které trošku přesáhlo ostatní živá vystoupení.

Michael: To byla podmínka, abychom tam vůbec šli, že budeme hrát. Od roku 2000, kdy jsme neproměnili sedm nominací, jsme se zařekli, že už tam nepůjdem.

Ota: A ty ses tam teď válel po pódiu.

Michael: Jak za starých časů, to jsem tam musel dát. Roman řekl, ať rozhodnu, zda tam půjdeme, tak jsem tomu dal šanci a povedlo se.

J.A.R.
© Matěj Třasák
Aktuálně jedete turné k vašemu výročí. Bude se od klasických koncertů něčím lišit?

Ota: Bude to úplně jiný.

Michael: Léta jsme bojovali s programem. Trvá nám to rok, než se to usadí. Vždycky to byl výběr z různých desek. Teď jsme se rozhodli, že to bude "30 případů majora Romana". Takže budeme hrát třicet pecek, z toho některé budou pěti- desetisekundové bonusovky z desek, medley. Kdybychom hráli třicet regulérních pecek, trvalo by to tři hodiny. Ale průřez všech alb tam je.

Ota: Secvičili jsme novej program, který se trochu vztahuje i k k historii. Obsáhnout repertoár v tý kvalitě, kterou chceme držet, je těžký i pro nás, takže nemáme třeba žádný hosty. Ještě aby se to učil někdo cizí, snadno by se nám to rozpadlo.

Tradičně nebude chybět zastávka v Lucerně, v den vašeho vzniku, tedy 17. listopadu. Co pro vás tohle datum znamená? Vznik kapely, nebo svobody? Co převažuje?

Michael: Já to spojuju v jedno. Byli jsme na správným místě ve správný čas. Když jsme 17. listopadu hráli a nějací studenti byli na Národní třídě, vůbec mě to nezajímalo. Ale zpětně to ctíme.

Ota: Já na tý Národní třídě byl.

Michael: To vím, proto jsi přišel taky pozdě k Holubům, kde borci ještě ladili nástroje. Postupně chodili na koncert lidi a říkali, co se stalo a že tohle to už komunisti nerozdejchaj. Pro mne je to den, kdy se rozhodlo, že tuhej režim padnul.

Ota: Na férovku, my jsme vůbec nevěděli, do čeho jdeme. Při cinkání klíčema a vyvolávání svobody lidi vůbec neměli šajn, co to znamená žít ve státě, kde je soukromé vlastnictví médií, fabrik, kultura závislá na dotacích, že vztah kapitalismu ke kultuře je čistě prodejní. Nevěděli jsme ani vzdáleně, jak vypadá demokracie.

Michael: Ale kdyby to ti lidi věděli, tak jsme možná zůstali tam, kde jsme byli.

Ota: Lidi nezvonili klíčema za svobodu, ale zvonili za kapitalismus, mercedesy, bavoráky, dovolenou ve Španělsku a vydělávání peněz, ne za svobodu projevu. Chtěli věci, které si za bolševika nemohli ani prohlídnout.

Michael: S tím úplně tak nesouhlasím, je spousta lidí, co třeba přijeli z Českého Těšína, věděli, že nikdy nebudou mít na Mercedes, ale přijeli tam stejně.

Ota: Západ nás přitahoval věcma, ne tím, čím bude svoboda, ale hmotně.

J.A.R., Lucerna Music Bar, Praha, 19.dubna 2018
© Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz
Bude záznam z Lucerny? Živáky z oslav desátého i dvacátého výročí kapely jste točili...

Ota: Máme tam kvalitní tým, který z toho něco natočí.

Udělali byste po těch třiceti letech něco jinak?

Ota: Vyměnil bych všechny roky, které jsem strávil na drogách a chlastu, protože si některý věci pamatuju příliš nezřetelně.

Michael: S tím nesouhlasím, protože je za ně rád. Díky tomu ví, co je život.

Roman jede zároveň turné s Monkey Business. Dá se to skloubit časově?

Ota: Nám je to jedno a on to miluje, určitě to skloubí s radostí.

Michael: Já zas na druhou stranu vítám, že po dlouhý době je to takto roztažené do více víkendů a jsou tam díry, které Roman zaplácne Monkey. Hrajeme ob víkend, což je ideál.

Píseň "Žárlíme na Romana", turné "30 případů majora Romana". Co máte proti Romanovi?

Ota: Naopak, je to adorace, pomníček, zbožštění zaživa. Holy znamená anglicky svatý. Jméno je nomen omen, a tak jsme se rozhodli, že mu pomník sestavíme zaživa.

J.A.R., Lucerna Music Bar, Praha, 19.dubna 2018
© Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz
Někde jste prohlásili, že čím jste starší, tím jste pochybovačnější. Proč?

Ota: Naprosto pochybuju. Pro mě je tvorba asi tak příjemná jako návštěva u zubaře. Chci to hrát, prožít, ale tvořit, když to leze kostrbatě nebo je to debilní, to prostě nechci. Vymejšlení trvá dlouho, nejde mi to, ukrutně mě to sere, ale když to mám za sebou, jsem rád.

Michael: Navíc zkušenosti ti nezaručí, že když jsi v mládí udělal hity, uděláš jich po padesátce dvacet. Někdy je to naopak.

Roman někde prohlásil, že s hudbou se dobře stárne. Souhlasíte s ním?

Michael: Mně je to jedno, hudba nehudba, stárnu. Ne, asi je to lepší.

Ota: To se vztahuje k Romanovi, ten s hudbou žije. Já jsem manažer, dělám marketing, dělám komunikační strategie. Hudba se mě týká okrajově. Už to spolu dožijeme, jiný J.A.R. neseženu.

Chcete v délce hraní překonat Olympic?

Ota: To překonáme.

Michael: Jedna věc je značka. Ale od začátku tam je jen Janda. My jsme na začátku byli tři, pak čtyři, pak rovnou deset a v téhle sestavě jsme spolu mraky let, což je velmi slušný.

J.A.R.
© Emil Bratršovský
Jste specifičtí svým humorem. Nepřijde vám, že to je někdy přes čáru? Máte nějaké hranice, které byste nepřekročili?

Ota: Máme. Horní hranice jsou v tobě a ve vkusu, současné společenské situaci, náladě ve společnosti. Jsou lidi, kteří naše hranice daleko překonali. Nechceme lidi napichovat zaživa na rožeň, ale jenom mlátit.

J.A.R. jsou kombinace vážných věcí a srandy. Co převažuje?

Michael: Vždycky to byla legrace s tím, že to mělo chytřejší pozadí. Prvoplánovou trapnou srandu ale miluju. Přijde mi, že humoru ve společnosti ubývá. Všichni jsou moc vážní a chtějí na něco přijít. Jsem ten, co hledá cestu, jak to nazvat vtipně a nově.

Co si přejete k narozeninám?

Ota: Aby lidi nebyli blbí, jak jsou.

Chystáte něco nového?

Ota: Máme v plánu novou desku.

Michael: Příští rok, něco už je načatý.

Ota: Jedna vlaštovka už je, protože máme pracovní název desky "Masový nárůst chytrosti v Čechách".

Michael: Já jsem samozřejmě proti, protože je to dlouhý.

Ota: Tak můžeš použít zkratku "MNCHČ".

Michael: Tak to už zní dobře.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY