Kapele -123min. bývalo v dobách její největší slávy, tedy v letech kolem přelomu tisíciletí, vyčítáno, že na svých nahrávkách opakuje stále tutéž formuli hladce propojující funk, jazz a world music. Tento funkční amalgám jsme měli možnost naposledy slyšet v roce 2009. Po sedmi letech se Zdeněk Bína, Fredrik Janáček a Dano Šoltis vrátili na pódia a tento comeback letos, příhodně po deseti letech, završili novou deskou "LES". Otázka je ovšem položena takto: Má smysl pokoušet se skupinu, která je svým výrazem v myslích posluchačů natolik zaseknutá, přesadit do jiných kontextů?

První změna je jasně viditelná, aniž bychom CD strčili do přehrávače: -123min. začali používat češtinu. Změna jistě pozitivní, nemyslím si však, že stoprocentně funkční. Bínovým textům nechybí nadhled, hravost (výborná romance "Komár") a cit pro slovní hříčky ("Ostatní tuší / že to zváží / možná i změří / dřív než v září" ("Září")). Místy je to vtipné, jindy spíše úsměvné, na jiných místech už lehce křečovité. V angličtině byly zvukomalebnost a hra spíše se zvukem než s obsahem jaksi funkčnější, tady na sebe text chtě nechtě strhává pozornost a nutí k hledání významu už tak nějak podvědomě. To bohužel odvádí pozornost od hudebního propojování hudebních světů, které jde partě kolem Zdeňka Bíny stále skvěle a originálně.

Zvuk alba je výrazně akustičtější, než tomu bylo na předchozí nahrávce "Dream", která doslova dupala masivními groovy a sekanými elektrickými kytarami. Novinka je provzdušněná, méně hutná, méně tanečně tepající. Ke svébytnému funku mají Minuty nejblíže asi až v úplném závěru kolekce, ve skladbách "Tou" a "Barevná". Sedmička, která jim předchází, je zvukově odlehčenou, vycizelovanou hrou s prvky jazzu a world music toho nejlepšího způsobu, jakého je tahle trojice schopná. Jen už to není tak strhující jako dříve. To ovšem nemusí být nutně špatně - a asi ani v tomto případě není. Jestli byli -123min. rozpoznatelným uskupením až do té míry, že jim to bylo vyčítáno, novinka ukazuje, že někdy není radno funkční formule opouštět.

"LES" vyžaduje jiné naladění a možná i jiného posluchače. -123min. ve verzi 2019 jsou klidnější, tišší, do sebe ponořenou kapelou, která se snaží nahlédnout na sebe sama a na fenomén domácí alternativní scény, kterým se stala, znovu a jinak. A překročit vlastní stín a vymanit se z kritických výčitek, které ji provázely, se jí daří. Trochu za to ale platí částí svého osobitého kouzla.