Vloni jste oslavili třicet let. Mimo jiné jste měli výstavu, vydali jste knihu "Tatalog", odehráli koncerty. Jak na to všechno vzpomínáte?

Milan: Jsme rádi, že se nám podařilo vše dotáhnout a knížka to celé krásně uzavřela. Výstava skončila, možná si ji pamatuje pár lidi a ve variantě, v jaké se objevila v DOXu, se už nikde neobjeví, ale ta knížka zůstane na věky. Bylo to ohlédnutí zpátky, kterým jsme udělali za třiceti lety Tata Bojs pomyslnou tlustou čáru.

Nyní se taky tak trochu ohlížíte - vydáváte "Biorytmy" na vinylu.

Milan: Jo jo, ale aby to už nebylo fanouškům moc podezřelý, že pořád vaříme z minulosti, tak jsme nachystali i nějaký zbrusu nový písničky. To miniturné jsme nazvali "Křest & Test!" a slovo test je v názvu proto, že budeme testovat nové písničky naživo.

Kolik jich bude?

Milan: Tři písničky.

Mardoša: Tři jsme schopni zahrát. Máme jich rozdělaných víc, plus minus šest, ale ještě je na nich práce. Soustředili jsme se na to vyhmátnout tři a naučit se je hrát.

Jak se jmenují?

Mardoša: Ještě s nimi pracujeme, takže se názvy mohou změnit. Zatím se songy jmenují "Velký třesk!", "Minoritní" a "Zvony".

Nabízí se otázka: Bude příští rok deska?

Milan: Plánujeme to tak. Asi za rok touhle dobou by album mohlo vyjít. Chceme pracovat postupně. Nejdřív bychom ty tři čtyři věci, co máme hotový, postupně nahráli a pak skládali dál. Je doba singlová, ale album je ucelený tvar, který má svou výpovědní hodnotu jako celek. Rád poslouchám alba celý, asi jsem staromódní. Písničky chceme stejně jako dřív nejdříve začít hrát na koncertech a chytnout v nich jistotu, pak se to i líp nahrává.

Na "Nanoalbu" jste jako kapela spolupracovali všichni na písničce "C.V.A.N.", jinak je tvorba Tata Bojs práce Milana a Mardoši. Bude to tak i na chystané novince?

Mardoša: Tak tam jsme věděli, že deska bude koncepční. Vymysleli si něco jako dějovou osu, takže to potom bylo trochu takové puzzle, kdy jsme doplňovali části. Zatímco teď je čistý stůl a není zastřešující téma. Co se týká psaní, tak my dva se nejvíc projevujeme psacím způsobem.

Milan: Dva texty z těch tří nových jsou zatím moje, jeden Mardošův, jinak to bývá spíš naopak a Mardoša má na našich deskách většinou víc textů. Tak se uvidí, jak to dopadne. Necháváme tomu volný průběh. Když se sejdeme na soustředění, vytáhneme texty, co máme hotové nebo aspoň ve fázi, kdy se dají dotáhnout na tu či onu hudební náladu. Někdy se záměrně snažíme, abychom k textu, který působí třeba trochu melancholičtěji, dali rychlejší podklad a dostalo se to do protipohybu.

Na vzniku "Biorytmů" se podíleli Klárka Nemravová a Maťo Mišík. Pozvete si je na minuturné? Můžou se fanoušci těšit, že přehrajete celou desku?

Milan: Vypadá to, že bychom zahráli osm až devět písniček. Normálně hráváme "Attention Aux Hommes!", "Šťastnější", "Růžovou armádu", "Náměsíčnou", "Tanečnici", "B.M.O.". Teď jsme si říkali, že bychom znovu nazkoušeli "Dubovou psychózu", "Snovou", "Vozejček". Klárka se omluvila, tentokrát s námi nevystoupí. Maťo potvrdil a doprovodí písně z "Biorytmů". Domluvili jsme se, že si kytarové party s Vláďou zkusí rozhodit, aby byli na pódiu oba dva a neposílali jsme mezitím Vláďu do šatny. Písničky, co měla Klárka, "Shower Girl", "Časová" a "Vlezlá", nezaznějí.

Mardoša: Ani si nepamatuju, že bychom "Shower Girl" někdy hráli naživo. "Futuretro" byla deska více prohraná koncerty, zatímco "Biorytmy" jsme nejdřív natočili a pak jsme se je učili hrát. Některé písně jsme tak nezahráli nikdy, některé jen párkrát. Jiné jsou naopak stálice do dneška.

Milan: Paradoxně ale, když vezmu plošně naše starší alba, z "Biorytmů" hrajeme nejvíc písní.

Čím si to vysvětlujete?

Mardoša: "Nanoalbum" bylo koncepční, tudíž je z toho pak těžký vytrhávat. Hrajeme z něj jen občas "Elišce", výjimečně "C.V.A.N.". Z těch alb pozdějších hrajeme víc, ale to už beru, že je skoro současnost.

Milan: Z "Ležaté osmičky" hrajeme celkem dost, "A/B" považujeme stále za novinku a z "Kluci kde ste?" hrajeme už jen "Pěšáky".

Na rozdíl od jiných interpretů máte na vystoupeních pokaždé jiný setlist. Vybíráte to podle hitů nebo pocitově?

Milan: Na každý koncert dělám nový playlist, aby to bylo zajímavý i pro nás. Jak se v něčem upevníš, tak je to sice pohodlný, ale zase je to míň zábavný.

Mardoša: Ale taky se stalo, že ses mořil s programem a pak jsi zjistil, že jsi o týden dřív vymyslel ten samý.

Milan: Je tam spousta aspektů, které hrají roli. Délka koncertu, prostředí, v kterém hrajeme, jestli to je samostatný koncert, festival, jestli je elektroakustický, kdy stojím za bubny, nebo jestli je s námi host Tomáš Neuwerth. Nebo když tam je VJ Clad a projekce. Upravujeme setlist i s ohledem na ně.

Vinyl pokřtíte na minikoncertu 31.10. v prodejně Supraphonu Musicpoint. Kdy naposled jste hráli takovýto minikoncert?

Milan: Takhle podobně jsme hráli v Rádiu Wave s Dušanem, který překvapivě nezvučil, ale hrál s námi na kytaru. V téhle verzi většinou hraju na něco, co najdu na místě, například koš na odpadky nebo skleničky, a písničky jsou takzvaně ohlodané až na dřeň.

Na 2. 12. plánujete speciální akci na střechách Lucerny. Nebude tam zima?

Mardoša: S tím se právě počítá.

Milan: To je záměr.

Mardoša: Bude to taková předvánoční besídka.

Milan: Náš koncert bude jen takový doplněk akce. Chceme dát prostor i kamarádům. Účast přislíbila divadelní jednotka VOSTO5, měli by číst úryvky z "Tatalogu", které se týkají "Biorytmů", což je ten Mardošův deník z natáčení. Přijde i Petr Nikl. Bereme to jako takové unikátní setkání v divným předvánočním čase na střeše.

Když jsi nakousl VOSTO5, slyšela jsem, že připravujete film, fiktivní dokument, do něhož je chcete zakomponovat. V jaké fázi je natáčení?

Milan: Teď je to ve fázi stagnace. Dostali jsme nabídku od České televize, potažmo od dramaturga Petra Kozy natočit o naší kapele dokument. I když poctěni, nechtěli jsme ho dělat klasickou formou. Snažíme se vždy přistoupit ke standardním věcem nestandardně, takže jsme si začali vymýšlet. Oslovili jsme režiséry Martina Krejčího a Bohdana Bláhovce, pokusili se je dát dohromady a řekli jim náš záměr. Martin přišel s ideou, že bychom se na naši historii koukali zpětným chodem, podobně jako ve filmu "Happyend" od Oldřicha Lipského.

A jaká bude úloha VOSTO5?

Milan: Je jich pět, nás je pět, tak jsme uvažovali, že by se z nás v určité fázi dokumentu stali oni. Ale to ještě uvidíme.

Mardoša: Původně to mělo být také ke třiceti letům kapely, ale to nešlo zvládnout. K tomu výročí jsme stejně dělali tolik akcí, to by skoro zapadlo.

Milan: Zatím je to ve fázi sběru materiálu. Máme spoustu archivu a to vše se musí dát dohromady.

Když jsme u toho oprašování. Budete oprašovat i desky, co vznikly u Indies?

Mardoša: Je to rozjednaný.

Milan: Vlastně tam vznikla jen jedna dlouhohrající deska, a to "Ukončete nás!". Ale o vydání alba na vinylu se s nimi bavíme už dlouho. Je to v plánu, ale chvíli s tím ještě posečkáme. Rádi bychom jednou všechna vydaná alba měli na vinylech.

Mardoša: Nevím, jak "Šagali Šagáli", ale byla by to výzva.

Pokud se nepletu, "Biorytmy" úzce souvisejí s francouzskými filmy s Louisem de Funèsem.

Mardoša: Celkově jsme na "Futuretru" a "Biorytmech" samplovali hodně z filmů. Tady jsme například dali před "Shower Girl" hlášku "Co tu pohledáváte" z komedie "Četník a mimozemšťané", před "Vozejčkem" je zas sampl z filmu "Policajt nebo rošťák". Tyhle dvě desky jsou naše vrcholné samplovací období, co se týče filmů, filmových ruchů a hlášek. Což pak završil klip k "Attention Aux Hommes!" od Jakuba Koháka. Sice nebyl podle filmu, poetiku těchto snímků ovšem vystihl poměrně dobře. Když to vidím, musím se i dneska smát, jaký to je kulomet gagů a šílených výjevů.

K albu jste tehdy měli i fotokomiks. Můžete ho přiblížit nepamětníkům?

Milan: Měli jsme půjčený Citroën 2CV, takový to fantomasovský auto. Podpořili jsme to kostýmy, měli jsme půjčený uniformy a udělali jsme se Salimem Issou takový foto příběh s Klárkou a Matěm.

Mardoša: Říkali jsme tomu "Francouzský podzim". Deska vyšla na jaře, přes léto jsme podnikli Kachnou, tím citroënem, cestu do Saint Tropez. Na podzim pak vyšly "Biorytmy+" rozšířené o remixy a jiné bonusy. K tomu jsme právě nafotili komiks stylizovaný dle našich oblíbených filmů, který byl na datové stopě. Pamatuju se, jak jsme u mě doma poskládali fotky na zem a vymýšleli dialogy do bublin. Vycházeli jsme z filmových hlášek, který známe nazpaměť. Byla to taková blbost, ale docela nás to bavilo.

Oba máte děti. Jdou ve vašich hudebních šlépějích?

Milan: Máme doma pianino, tak si holky chodí brnkat, baví je to. Když byla Evelínka malá, chodila na housličky, ale evidentně jí to moc nesedlo. Ta hudebním směrem asi nepůjde. Umí hezky zpívat, ale víc ji baví divadlo a chtěla by se mu věnovat. Johanka, která je stejně stará jak Mardošova Fáňa, hraje třetím rokem na piano. Baví ji to a má touhu mít jednou taky kapelu. Plánují právě s Mardošovou Františkou a s další kamarádkou, že budou hrát spolu a budou si říkat Mama Girls. Berem to s rezervou, ale je mi to sympatický. Apolenka je malá, u ní zatím nevíme, ale taky už začíná hrát na pianino.

Mardošo, na konci koncertu vždycky publikum fotíš. Co pak s těmi fotkami děláš?

Mardoša: Archivuji je. Mám fotky přehledně roztříděné a popsané místem a datem koncertu. I když k tomu zařazování a třídění se někdy dostávám s několikaměsíčním, někdy dokonce i několikaletým zpožděním. Fotky to rozhodně nejsou profesionální, zdaleka ne vždy jsou zaostřené a tak dále, ale atmosféru vystihují a to je hlavní. Je hezké, když je z obrázku vidět, že se lidi na koncertě bavili. Taky je to svým způsobem součást vystoupení a způsob komunikace s publikem. Také si vždy děláme závěrečné selfie s fanoušky. Ne vždycky se povede, občas to není zaostřený nebo tam nejsme všichni. Focení používám trochu jako svou externí paměť. Tu interní mám špatnou, obzvláště na lidi a obličeje.

Milane, krom hudby se věnuješ ještě vizuálnímu umění. Na čem momentálně pracuješ?

Milan: Furt se něco děje. Průběžně se mimo hudbu soustředím na svou volnou tvorbu. Teď mě čekají dvě hezké práce. Jednu dělám pro Korzo Národní na 17. listopad. Ta socha bude instalována přímo v místě, kde ta svoboda pomyslně začala - mezi budovou Albatrosu a Rock Café, kde tenkrát fízlové zahradili studentům vstup a kde to celé začalo. Chci tam udělat takovou linii svobody. Nad hlavami lidí půjde v asi čtyřmetrové výšce malý provazochodec. Ten by měl symbolizovat křehkost a zranitelnost naší svobody nabyté před třiceti lety. A na příští rok chystám větší realizaci do veřejného prostoru. Nikdy jsem nedělal takovou tu poctivou sochu, která by někde zůstala. A teď jsem byl osloven, abych ji zrealizoval do jednoho parku na Proseku. Bude to plastika, která bude vyrůstat ze země.