Jste považován za jednoho z nejlepších kytaristů světa. Jaký je to pocit?

Jsem jen tak dobrý, jak já osobně hraju! Což je kombinace samotné hry, několika divných prstokladů a lásky k divným akordům a zvukům. Nejsem vysoce technický hráč, jakým je třeba Jimmy Page. Znám jednu či dvě klasické vyhrávky, ale jinak je moje hra úplně jiného druhu.

Co pro vás osobně znamená elektrická kytara? Je to symbol, nebo prostě jen pracovní nástroj?

Je to způsob, jak vytvářet zvuk a dávat tvar hudebním nápadům. Jako kluk jsem chtěl být bubeník, ale nedokázal jsem se soustředit na koordinaci hlava - ruce - nohy. Kytara je prodloužením lidského těla tak moc, jak jen může nástroj dlouhou dobu procházející lidskými dějinami být. Je to přídavek, jako paže, ale je to také šíp, který předává zprávy silou a rychlostí ohně.

Vaše nové album "Spirit Counsel" je v mnoha ohledech značně experimentální projekt. Také se v mnoha věcech liší od předchozí desky. Jak probíhala jeho geneze?

V podstatě je odvozené ze dvou hodinových kusů napsaných pro dvanáct dvanáctistrunných kytar. Jedna skladba byla akustická, jedna elektrická - ta si taky, coby "Galaxies", našla cestu na album. Měl jsem dojem, že tohle procvičování rozšířených kompozic je velmi prospěšné, a cítil jsem, že je potřeba to hlouběji prozkoumat. Je to jakýsi nový úsvit.

Výsledek působí spíše jako rozsáhlá improvizace než klasické skladby. Je to skutečně tak, nebo před natáčením existoval nějaký plán? A co postprodukce, střihy a podobně?

Žádná ze tří skladeb není improvizovaná, ačkoliv léta hraní volné improvizované muziky mi přinesla zkušenost, kterou pak mohu promítnout do kompozice, kterou jsem schopen zaznamenat pomocí not. Občas. Dost často spíše sedím s kytarou na klíně a ona se stává tím kanálem, který vede k inspiraci, k psanému skládání. Každé ze tří CD v setu bylo nahráno při odlišných příležitostech. Jedno v Bruselu, jedno na koncertě v Londýně, jedno ve studiu v Londýně. Všechny záznamy jsem míchal v jediném studiu v britském hlavním městě.

Je volná improvizace nedělitelnou součástí vašeho skladatelského procesu?

Určitě. Když chci skládat, skoro určitě budu improvizovat se záměrem najít určité vzory, zvuky, ideje a podobně, abych je mohl dále prozkoumávat a zjistit, zda budou stát za rozpracování do podoby potenciální písně.

Co pohání kupředu vaši kreativitu? Vydat trojalbum založené na dlouhých skladbách, v podstatě jamech, to už je celkem výkon...

Osobně je za jamy nepovažuji - nikdy o sobě neuvažuji, jako že bych jamoval. Vždycky je cílem stvořit hudební kus, který může být zopakován. Mám rád desky, které po vás chtějí, abyste je poslouchali opakovaně. Třeba "Repeater" od Fugazzi.

Co si myslíte o analogovém comebacku? Vinyly v prodejích brzy překonají CD, lidi zase kupují gramofony...

Z analogu je to prostě LEPŠÍ. Analog, to je POCIT, TŘENÍ jehly v drážce desky, magnetofonových hlav proti sobě. Mám rád DOTEK zvuku a nemyslím si, že jsem jediný. Analog nikdy skutečně nezmizel, jen ho zastínil příchod digitálních technologií - což je dobrá věc, ale dozajista ne jediná. Analog nikdy nezemře.

Jak vzpomínáte na vaše předchozí koncerty v České republice?

Dlažební kostky, déšť, velké hotely na náměstí, představuji si Allena Ginsberga, kterak dělá nejrůznější povyk a je korunován květinami. A také pokaždé osvícené a pozorné publikum složené z mladších i starších, chytrých a přemýšlivých lidí.

Co můžeme od vašeho pražského koncertu očekávat?

Vydáme za sebe všechno.