U příležitosti již zmiňovaného výročí debutu se formace rozhodla odjet turné na jeho počest. Album nepřehraje celé, jak by se dalo očekávat, ale zahraje z něj to nejzásadnější. O výběru songů, které na podzimních koncertech zaznějí, rozhodovali fanoušci. Není divu, že skupina se rozhodla jen pro výběr - za ty roky se její fanouškovská základna obměnila, tak nač vzpomínat ve velkém, když se má žít především přítomností. Ze třináctipoložkového alba ale i tak Cocotte Minute odehráli šest písní a to není na druhou stranu zas tak málo.

Turné, které zahájili v Příbrami, pokračovalo druhou zastávkou v Pardubicích. Bylo dobré za nimi po letech vycestovat na koncert mimo Prahu a velké festivaly, abych se přesvědčila, jak na ně reagují i jinde. Východočeši nezklamali, merch stánek praskal jejich obležením ve švech a pod pódiem zbožně vzhlíželi ke svým hrdinům.

První písní koncertu byla "Vocotadyde", jež shodně otevírá i debutovou placku. Poté to chvíli vypadalo, že desku zahrají víceméně popořadě, protože následovaly tracky "Bastard", "Kořeny" a "Svatej pokoj". Ale nestalo se tak. Kapela chytře vkládala mezi staré písně ty nové, především z kritikou chválených posledních dvou alb. Nechyběly ani nestárnoucí "Kopem", "Sado Disco" či "Bratře nedovol", u níž Zeller tradičně rozdělil publikum na dvě poloviny světelným řetězem, který má namotaný na kabel od mikrofonu, a během refrénu je donutil pustit se do sebe. Setlist po dvou balících přídavků ukončila jak jinak než písnička "Czeko", kterou Cocotti nedávno opatřili i novým vizuálem. Tím se pomyslný kruh patnácti let a koncertu uzavřel.

Oproti předchozím šňůrám muzikanti nedisponovali světelnou show doplněnou akrobaty, fakíry či dalšími odvaděči pozornosti. Vrátili se do svých začátků, kdy byly jejich koncerty založené na zvuku, potu, radosti a energii ze samotného hraní. Vizuální forma šla na druhou kolej, tentokrát šlo spíš o obsah. Žádné nostalgické řeči, ke kterým by výroční turné mohlo svádět. Prostě jen hudba, skupina a fanoušci. Nic víc, nic míň.

A stoprocentně odvedené muzikantské řemeslo. Stage diving byl na jejich poměry taky klasický, žádná nafukovací labuť a dveře od záchodu, jen holé ruce.

Na aktuální sérii koncertů došlo k propojení s písničkářem Vojtaanem. Na první pohled kombinace netypická, rozhodně ale zafungovala. V Pardubicích Vojtaano kvůli svému divadelnímu angažmá vystupoval až po Cocottech, jinak hraje před nimi. Fanoušci ho přijali dobře, jeho řízné texty jdou dle mého ruku v ruce s drsností a drzostí hlavních protagonistů. A že zůstala polovina návštěvníků klubu i na jeho set, je velký úspěch. Pro Vojtěcha Záveského, který se krom zpívání věnuje hraní a stand-upům, je to totiž velká premiéra v roli supportu, ač na hudební scéně není žádným nováčkem.

Milým překvapením byla oboustranná hostovačka. Vojtaano vystoupil v "Měl bych tě sejmout" a Zellerovci na oplátku zpestřili asi jeho nejznámější hit "Budulínek vs. Galantní Jelen", jehož klip na YouTube ke dnešnímu dni dosáhl neuvěřitelných 16 milionů zhlédnutí.

Sobotní koncert v Pardubicích stál za to. V době přetlaku cinkrlátek byl nefalšovaný metal dětem v podání Cocotte Minute dobrým trumfem.