Po mediálně dost propíraném odchodu Michala Dvořáka z Lucie vydala kapela na svých stránkách nejprve stručné a později dost podrobné prohlášení. Týká se Michalova skutečného tvůrčího podílu na repertoáru kapely a jeho přístupu k ní. A zatímco Michal vystoupil i na Českém lvu jako ublížený vyhozený z kapely, David Koller, Robert Kodym, P.B.CH. a noví (koncertní) členové Tomáš Vartecký a Tomáš Marek jdou dál.

Jak to bylo s odchodem Michala z kapely?

David: Na podzim jsme natáčení s americkým producentem Davidem Biancem, který dostal Grammy za Toma Pettyho, nebo dělal taky s Mickem Jaggerem a Robbie Williamsem, nebylo jednoduché ho dostat do Čech. Vzhledem k tomu, že tam Michal vůbec nepřišel a nebylo to poprvé, dali jsme s kapelou všechny věci nějak dohromady a domluvili jsme se na tom, že chceme jiného klávesáka. Pustili jsem si všechny písničky z posledních koncertů a zjistili, že náš klávesák hrál víceméně kytarový party. Zjistili jsme tedy, že nepotřebujeme klávesáka, ale kytaristu a hned jsme se na fleku dohodli, že by to mohl být Tomáš Vartecký.

Tomáš už s tebou vlastně hrál, kde jste přišli na Tomáše Marka?

David: Tomáš se mnou hrál až potom, já jsem ho znal od kluků z Wanastových Vjecí, kde hrál, a na Tomáše Marka jsme přišli asi před čtyřmi lety při konkursu na bubeníka. Před tím s námi hrál Štěpán, který hrál výborně na soupravu, ale nehrál tolik perkuse, nebo Pavel Plánka, který zase hrál spíš perkuse. Tomáš Marek hrál skvěle na oboje, tak jsme ho vzali. Je to dobrej parťák, hraje moje bicí se svým drivem, když já zpívám vepředu s kytarou,nebo hrajeme společně.

V jakém složení tedy pojedete jarní turné?

Robert: Já zpěv a kytara, David zpěv a bicí, P.B.CH.na basu, Tomáš Marek na bicí a perkuse a Tomáš Vartecký na elektrickou kytaru.
David: Já ještě budu hrát na španělku a Tomáš Vartecký taky na kytarový syntetizátor, když bude potřeba, aby tam byl synťák.

Jak to vypadá?

David: Stejně jako kytara, akorát z toho vede tlustá šňůra do sampleru.
Robert: Já jsem si to teď taky opatřil a na tom je zajímavý hlavně to, že na kytaře je midi snímač, kterým se spouštějí banky zvuků v syntezátoru. Můžeme tak používat všechny zvuky, které se v klávesách používaly doteď, akorát se nespouštějí těmi vypínači pod černými a bílými klapkami na klávesnici, ale kytarovou hrou, což má výhodu, že je zdroj signálu ještě citlivější a má víc možností. Je to něco jiného a je to zajímavý.

Jak se změní zvuk Lucie po odchodu Michala?

David: Myslím, že se nezmění vůbec, protože Michal hrál v kapele kytarové party vymyšlené Robertem na deskách a nyní je bude hrát kytarista živou kytarou.

Měli jste vy někdy pocit, že Lucie končí?

David: Když jsme se o tom rozhodovali a ono to rozhodování trvalo bezmála deset let, tak jsem si říkal, že když nechceme skončit, musíme se nějak vyvíjet a já si myslím, že tohle je právě ten skok dopředu.

Už jste se viděli s Michalem od oné osudné schůzky?

David: Já jsem mu párkrát volal, posílal jsem smsku, on na to neodpovídal. Já doufám, že tento trapnej mediální rozvod odezní a že se zase spolu budeme moct normálně bavit a zajít na pivo. My jsme spolu jezdili na dovolenou, pro mě to je taky dost nepříjemný.

Další plány do budoucnosti, kromě jarního turné?

Robert: Byli jsme třeba na schůzce s manažerem ruské kapely Čičerína, jejich zpěvačka se jmenuje Julia Čičerína, jsou ze Sibiře z oblasti Sverlovska a jsou v Rusku nesmírně populární. Jejich producent/manažer spustil celosvětový úspěch skupiny Tatu, Čičerína dělá ale úplně jinou muziku. Já sám si je osobně přirovnávám k ruským Cardigans, kde na jedné straně je ruská melodika a ruský kořen, na druhé straně tam jsou progresivní vlivy západní popové hudby. My s nimi domlouváme takovou družbu, pomůžeme jim tady a oni zase nám v Rusku, pokud to dobře dopadne, budeme koncertovat nejen u nás a v USA, ale přidáme k tomu i matku Rus, což by se nám moc líbilo.
David: Kromě jarní čtrnáctikoncertní šňůry bysme také chtěli na podzim nebo v zimě udělat akustické koncerty, něco jako vloni ve Státní opeře Praha a ve Slovenském Národním divadle.

Jak vlastně dopadlo nahrávání s americkým producentem? Vyjde to někde?

David: Naším nakladatelem je Warner Chapel. My jsme kontaktovali jejich pobočku v New Yorku, odkud se nám potom ozvali s producentem Mattem Biancem z Los Angeles. Podařilo se nám ho sem dostat a natočit demáče, které jsme rozeslali po světě, protože bychom rádi zkusili také něco v angličtině, abychom nebyli furt lokální hvězdy. Je to ale spíš takový výkop někam a nevíš kde a jak to dopadne, to je jasný.

Díky za rozhovor a hodně štěstí.