Ať si říká kdo chce co chce, Chinaski byli a jsou (aspoň pro mne skoro vždycky) zárukou poprockové kvality. Na jejich hudbě vyrostla nejedna generace včetně té mé. Nerozhodila je ani personální rošáda na přelomu let 2017 a 2018. Skupina tehdy vyřadila dechy a začala slibovat rockovější tvorbu. Na nové řadovce sice nakonec převládají poklidnější a romantické záležitosti, ale nuda to rozhodně není. Žestě nahradilo divoké piano, které je dobrým pojítkem jednotlivých songů. A Steinsdörferovo šílenství/hračičkovství (v tom dobrém slova smyslu) vypovídá o jeho genialitě a tvoří pozoruhodný kontrast k faktu, že na rozhovorech spíš mlčí.

Samotnému koncertu vévodila autogramiáda cédéčka, které všichni návštěvníci obdrželi při vstupu coby součást ceny vstupenky. Chytrý tah, jak přirozenou formou dostat nové písně přímo k posluchačům.

Někdo se křtem po vydání desky otálí, aby si ji všichni v klidu naposlouchali. Chinaski jsou rarita, neboť Jedenáctku pokřtili ještě před oficiálním vydáním. Návštěvníci pražského Lucerna Music Baru tak byli prvními posluchači, kteří ji slyšeli.

Kapela čerstvé skladby přehrála přesně v pořadí, v jakém jsou na nosiči. Nevím, jestli to je dobře, ale budiž. Záměrně vynechala česko-slovenský duet "Osud" se spřízněnými IMT Smile, jelikož Slováci na vystoupení nedorazili. Publikum ale o hosty ochuzeno nebylo. Tím prvním byl hráč na foukací harmoniku kamarád Jarda. Ostatní doprovodil při countryovce "Já a můj kůň", která mě baví tím, jak je jiná. Druhým hostem byla herečka Jitka Čvančarová, která po odzpívaném duetu "Dokonalá chvíle" placku za přítomnosti zástupců z vydavatelství BrainZone pokřtila.

Koncert byl pomyslně rozdělen do dvou částí. V té první Malátný & spol. představili aktuální počin, následně odehráli svoje nesmrtelné hity, kterých mají za svoji kariéru požehnaně. Zpočátku tak publikum bylo spíše vlažnější a bedlivě poslouchalo. Od prožitku nerozptylovaly žádné animace, vystoupení se neslo ve jménu jednoduchosti, ostatně jako celá deska. S prvními tóny známých kusů nastal zlom: publikum se probralo a začalo sborově zpívat. Muzikanti do setlistu zahrnuli i singly "Tabáček" a "Klára", které dle slov frontmana zrovna nepatří k jeho favoritům. Večer postupně dostával spád a gradoval, jak se patří.

Nové album sice neoplývá zrovna viditelnými (slyšitelnými) hity, na prvních pár poslechů znějí písně víceméně podobně, věřím však, že se postupně vykrystalizuje a nějaké pecky se z něj urodí. Hlavní je, že se kapela stmelila, hraje s lehkostí a s radostí, která se odráží i v pódiovém provedení. Mladá krev živému hraní dodává zas jinou energii. I když se jedná o prvotřídní hráče, kteří mají bohaté zkušenosti z předchozího působení, nemá nikdo z nich ambice se zviditelňovat více, než je zdrávo, a každý slouží kapele jako celku. Jen tak dál!