Atmosféričtí blackmetalisté ze sousedního Slovenska Aeon Winds si na své druhé dlouhohrající album počkali nebývale dlouho. Vznikli v roce 2007, debutovali pět let nato. Následujících sedm roků vyplnili řadou splitů a ípíček, ale na regulérní řadovku došlo až teď. Vyplatilo se na "Stormveiled" čekat?
7/10
Aeon Winds - Stormveiled
Vydáno: 9.7.2019
Celkový čas: 49:14
Skladby: Of Times Forgotten…, A Cosmic Sky Ablaze, Beyond All Empty Places, Dawn of Untamed Moon, It is Beneath Where the Moutains Sing, Legacy of Unconquered Sun, Stormveiled, Dying Star Remembrance, To Embrace the Void, ...and Woods Forlorn
Vydavatel: Avantgarde Music
Začátek novinky zní velmi slibně. Čistě instrumentální skladba nastoluje zvukové barvy nahrávky. Formace si ledacos bere z pravěku symfonického black metalu - a to v pozitivním i negativním slova smyslu.
Už v tomto intru zazní elektronické retro cvrlikání (spadající do poněkud jiného hudebního ranku), klávesy neskrývaně nahrazují orchestrální pasáže a stejně jako u raných
Emperor i tady se zvuk ne úplně doplňuje, hlavně co do vyváženosti. Někdy ona blacková
sypačka bicích prostě převáží a zvuková čitelnost je ta tam. Často se v této nepřehledné matérii ztrácí vokál, podivně utopený v masivním a doslova epickém zvuku, jinde se zase ony atmosféru dokreslující prvky mění jen v neurčitý hukot.
Škoda, ale sami Aeon Winds dokazují, že to jde. Například když v titulní skladbě zazní chytře použitý folklórní motiv nebo když v tomtéž a předcházejícím kusu překvapí náhlým použitím rodného jazyka (byť, opět, trochu utopeného v produkci a poněkud nepochopitelně ukrytého za anglickým titulem "Legacy of Unconquered Sun").
"Stormveiled" zní skutečně epicky, mohutně, ba přebujele - stylové zařazení uskupení tedy rozhodně nelže. Jakkoliv počinu dominuje onen bouřlivý tlak nesený kupředu uhánějícími, přímočarými bicími, některé pasáže (například monumentálně vyklenutá druhá část "Stormveiled") vyvolávají pocit slunce vycházejícího z těžkých, deštěm nasycených mračen. Vytvářet atmosféru divoké bouře ("A Cosmic Sky Ablaze") i onoho napjatého čekání na ni ("Dying Star Rememberance") jde slovenské kapele velmi dobře.
Je to právě onen působivý až drtivý dojem, kterým
Aeon Winds bodují. Pevně však stojí v retro přístupu k věci. Ta deska jako celek rozhodně funguje. Ani po opakovaných posleších jsem se ale nedokázal srovnat se zvukem, který značně znesnadňuje orientaci a nahrávce zbytečně podráží nohy.