Původně jsem si říkal, že koncert The Flaming Lips v České republice je tak trochu risk, protože Wayne Coyne a druhové jsou populární za oceánem, ale v srdci Evropy je mnoho fanoušků nezná. Nějak jsem tehdy nepočítal s tím, kolik Američanů a vůbec cizinců v Praze žije... Uvědomil jsem si to plně po vstupu do Akropole, protože čeština byla jednoznačně minoritním dorozumívacím prostředkem, dobrých sedmdesát procent všech přítomných spolu komunikovalo anglicky. To byl také důvod, proč se tak pěkně hrálo předkapele Brendan Benson & Welfed Boys, neboť leader tohoto amerického indie souboru si výborně popovídal s lidmi z prvních řad, s nimiž se dohadoval, ze kterého města kdo pochazí - ten z Detroitu, ten z New Orleans, ten z Washingtonu. Atmosféra byla od začátku krajně pohodová a nic na tom nezměnil ani nepříliš sympatický zvuk, kterým support publikum oblažoval. Vše vynahradila energie a nadšení, se kterým Brendan Benson & Welfed Boys svůj nepříliš nápaditý rock'n'roll podali.

Ta pravá show se ovšem spustila s příchodem The Flaming Lips. Možná jste se na stránkách MusicServeru už dočetli, že se hledali "chlupáči", kteří by doprovodili skupinu na pódiu. A skutečně - celých devadesát minut vystoupení poskakovalo po boku The Flaming Lips takových deset lidiček převlečených na plyšová zvířátka. Tyto živé kulisy ale nebyly jedinou zvláštností. Wayne Coyne totiž s prvními tóny vypustil do publika i několik velkých nafukovacích balónů, jež se pak vznášely sálem, dokud nebyly postupně propíchány a zničeny. Už jen tento stručný výčet jasně dosvědčuje, že v neděli 2. března proběhla v Paláci Akropolis ideální fúze narozeninové show a rockového koncertu. The Flaming Lips byli evidentně ve své kůži, hráli s velkým nadšeným, což bylo nejlépe patrné na Waynu Coynovi, který častoval přihlížející mnohými historkami, rozhazoval stříbřité papírky, točil kolem sebe lampičkou, ozařoval Akropoli příručními halogeny. Po hudební stránce by se dal vytknout nedostatek právě jemu - už v průběhu koncertu mu citelně odcházely hlasivky, takže občas pěl jako mutující pubescent, což ovšem nijak nesnížilo pozitivní náboj vystoupení. Dostalo se jak na písně staršího data výroby, tak na nejnovější věci z poslední desky "Yoshimi Battles The Pink Robots" ("Fight Test", "One More Robot/Sympathy 3000-21", "Yoshimi Battles The Pink Robots pt.1", atd.).

Premiéra The Flaming Lips se ukázala být velkým překvapením pro Prahu i pro skupinu samou. Přišlo mi, že Coynova slova o tom, jak se mu v Česku líbilo, byla upřímná. A možná byl reálný i slib, že se sem The Flaming Lips vrátí zahrát. Repete bych přál zhlédnout především českým fandům, kteří se z toho či onoho důvodu tentokrát nedostavili, protože bláznivá koncertní show v režii The Flaming Lips byla hodně spontánní, ještě víc intenzivní, ale úplně ze všeho nejvíc upřímně veselá a zábavná.

The Flaming Lips, Palác Akropolis, Praha, 2.3.2003