Supergrass jsou z těch skupin, u nichž nevíte, jestli je máte považovat za slavnou skupinu, nebo za víceméně lokální záležitost. Vezměte si, že mimo Velkou Británii žádných významných úspěchů nedosáhli - Amerika na ně velkoryse kašle (jako na všechny britpopové soubory), v Evropě si také nikterak uchvacující image nevybudovali, o Asii těžko soudit. Jenže i když Supergrass nikdy nebyli a nebudou slavní jako Oasis či Blur, vskutku relativní věhlas, jenž se jim podařil za osm let existence vybudovat, stačí na to, aby jezdili především po Evropě a hráli v klubech i malých zemiček typu České republiky. Tato slova nejsou náhodná, protože Supergrass v Praze vystoupí 3. dubna v Paláci Akropolis. Recenzi nové desky "Life On Other Planets" můžete tedy chápat také jako pozvání na koncert.

"L.O.O.P." je v pořadí čtvrtá deska kvartetu z anglického Oxfordu, na kterou museli fanoušci čekat přes tři roky, neboť skupina si po vysilujícím koncertování v druhé polovině devadesátých let dala na delší dobu pohov. Mezi tím však sbírala inspiraci na nový materiál, z něhož je ze všechno nejvíce cítit právě propracovanost a zkušenost. Ale Supergrass vždy hlavně hýřili humorem, rádi se pochlubili tím, kde co vypili, což jim zůstalo vlastní dodnes. "Desku jsme natáčeli ve Francii, kde jsme se ale víc posmívali francouzskému jídlu a pořád se rozčilovali nad jejich červeným vínem," tak hodnotí finální přípravy alba skupina. Taková informace ovšem není pro hudebního fanouška relevantní, tudíž bude lépe dokumentovat tvůrčí úsilí Supergrass příhodnější cestou.

Jedna věc je nad slunce jasnější - u novinky byste se neměli nudit (pokud vám nevadí pohodový kytarový pop). Supergrass se neomezují pouze na klasické instrumentální složení, jehož opakující se přívalová vlna tolik unavuje u Oasis. Oxfordští rodáci si vzali na pomoc archaické klávesy, tamburíny a mnoho dalších "nerock’n'rollových" nástrojů, právě aby se vyhnuli zakonzervované kytarovosti. Někde se jim výsledek podařil - "Za", "Rush Hour Soul", "Grace" - jinde působí Supergrass příliš neinvenčně - "Evening Of The Day", "Never Done Nothing Like That Before". Kapelu lze řadit do britpopového ranku spíše z nostalgie, protože její zvuk míří kamsi k retrorockovým formacím, jejichž vůdčími představiteli by mohli být třeba The Strokes nebo The Coral. Zvláště s debutovou desku druhých jmenovaných pojí "Life On Other Planets" hned několik společných bodů, dominantní jsou chytlavé melodie podané ve zdánlivě nemoderním hávu. Patrná je také snaha zakomponovat do tvorby elektroniku, která např. v písni "Can't Get Up" hraje klíčovou roli.

Supergrass dozajista nenadchnou každého, ale ani nejsou každému určeni. Vlastně oni nenadchnou nikoho, protože to není (doufám) jejich záměr. Skupině dle mého více záleží na prosté zábavnosti, nekomplikovanosti, která se nese jak textovou složkou, tak hudební. Chtějí být takovými vyslanci snesitelné obyčejnosti. "Life On Other Planets" je díky tomu příjemné, pohodové album, jež lze doporučit i přes pár rozhodně neunikátních kousků přívržencům uvolněného ostrovního poprocku.