Ne přesně úderem avizované deváté, ale dokonce ještě o pár minutek dříve se Ed Sheeran objevil na scéně. Než se tak stalo, přítomní, kterých dle součtu pořadatelů bylo osmdesát tisíc, si vyslechli dva předskokany. Švédská popová hvězdička Zara Larsson vystoupila, když se davy na letiště teprve hrnuly a na místě se rozkoukávaly, takže její set lze brát spíše jako uvítací. Součástí byl sice i velký rádiový hit "Symphony" nahraný s Clean Bandit, celkově ale její repertoár při živé prezentaci působí trochu jednotvárně a nekonfliktně. Také proto nevyvolala Seveřanka v hledišti nadšení, ale dočkala se jen střídmého uznání.

O dost lépe si vedl James Bay, britský písničkář, kterému se po zisku Ceny kritiků na Brit Awards 2015 předvídala velká budoucnost. Uspěl s debutovou deskou "Chaos And The Calm" (a především hitem "Hold Back The River"), s loňskou druhou studiovkou už se mu ale tolik nedařilo. Pokorně vystupující zpěvák přesto nemusí věšet hlavu. Ze začátku se jeho pop-rockové písničky mohou zdát nenápadné, nakonec ale donutí k pozornosti i ty, kteří jeho koncert plánovali prochatovat na mobilu. Bay s kytarou předvedl, že je šikovným muzikantem a především osobitým autorem a interpretem. Jdou mu hlavně balady, a když v některých momentech přitlačí na hlas, nabíhá z toho husí kůže.

Tu Sheeran mnohým přivodil už se zahajovací "Castle On The Hill", nostalgií prosáklou energickou hitovkou ze stále ještě aktuální desky "Divide". Jak krásně slova o vůni trávy, prvním polibku a západu slunce ve výše popsané atmosféře vynikala. Osamocený písničkář v obyčejném černém triku a džínách se od té chvíle na déle než hodinku a půl stal vaším kamarádem. Nebyl nablýskanou hvězdou, na kterou s otevřenou pusou hledíte zpod pódia a obdivujete její výši. Byl sympatickým chlapíkem, který zpívá, co ho v životě potkalo, a vy mu tak dobře rozumíte.

Tomu odpovídala výprava. Navzdory gigantické návštěvě nemá zpěvák zapotřebí dělat ze scény divadlo, a tak si vystačil relativně s málem. Jedna velkoplošná obrazovka na šířku, dvě po bocích na výšku, trocha hrátek s barvami. A když se na plátně zrovna promítalo něco mimo dění na jevišti, bylo to většinou minimalisticky roztomilé. Třeba jako v případě laškování animovaného páru při "Thinking Out Loud".

A přesto na tom koncertě bylo něco velkolepého - emoce, které dokáže takový zrzavý kluk ze sousedství vyvolat. Kdejaký hipster by řekl, že akce pro desítky tisíc lidí se svou náladou s vystoupením v malém klubu nedá porovnávat. Jenže když Sheeran zpíval "Photograph" tak niterně, až jste měli pocit, že vám její slova šeptá do ucha, nezbývalo než uznat jeho výjimečnost. Filmovou "I See Fire" zase odstartoval bez hudebního doprovodu a její atmosféru vygradoval do strhující dramatičnosti.

I když má jako zpěvák více poloh, přiznejme si, že ani letně pohodová novinka "I Don't Care", ohlašující desku spoluprací "No. 6 Collaborations Project", ani výborně vrstvená "Bloodstream" nejsou pro diváky hlavními lákadly. Jeho publikum chce rozsvěcovat světýlka, pohupovat se u toho a hledat v písních pojítka s vlastními osudy. "The A Team", "Tenerife Sea", "Thinking Out Loud", i to byly vrcholy večera. A když došlo na "Perfect", zahájenou slovy "I found a love for me", lidé se během sekundy rozzářili, páry se začaly objímat a tisknout k sobě.

Takové prožitky jsou skutečné bez ohledu na to, zda kolem vás stojí osmdesát lidí nebo osmdesát tisíc. Přesto se závěr nesl ve svižnějším tempu zpěvných singlů jako "Sing" nebo "Shape Of You". Jejich refrény ještě doznívaly, zatímco už řada návštěvníků spěchala na dopravní spoje.

Směrem na letiště se další zástupy lidí povalí už v pondělí. Ed Sheeran tam vystoupí podruhé, aby si prostřednictvím svých písniček věrohodně poklábosil s dalšími desítkami tisíc nových kamarádů.