Pokud vás zajímá trochu blíž česká "undergroundová" rocková scéna, dost možná jste se s Bosworth setkali, protože ti existují již více než osm let. Za tu dobu toho zažili dozajista hodně, ale teprve nyní, na přelomu druhého a třetího roku nového milénia, se jim začíná skutečně dařit. Vydávají desku "Desperate Getaway", blýskli se účastí na kompilaci "Beat Infusion", na koncerty chodí čím dál víc lidí, v jednání jsou vystoupení se zahraničními interprety. "Myslím, že nám to v poslední době docela jde. Rozhodně se ale nechceme nikam vnucovat," shrnul náladu ve skupině kytarista a zpěvák Guy Gatbois, se kterým jsem se setkal v kavárně Paláce Akropolis.

Když jsem si tak pročítal různé články, které o vás vyšly, často v nich byla zmiňována výborná koncertní atmosféra, jíž se mohou vaše vystoupení pochlubit. Řekl bys, že se Bosworth momentálně nacházejí v jakémsi ideálním rozpoložení?

Co se týče momentálního stavu, ten je logickým vyústěním dění z posledních let. V roce 2001 se k nám přidal kytarista Romario a chvíli samozřejmě trvalo, než zapadnul. Hodně záleží také na periodicitě koncertů, kolik se jich stihne odehrát, loni to bylo v pohodě. Když potom počítám, že máme dva koncerty měsíčně a k tomu třeba čtyři zkoušky, tak se to na výkonu musí projevit. Souhlasím s tím, že podle ohlasů z našich posledních koncertů jsme teď v docela dobré kondici.

V čem já vidím největší problém, je zpěv. Na nahrávce to ještě jde, ale koncerty jsou horší. Já o sobě odjakživa tvrdím, že jsem zpěvák-znouzectnost. Jelikož nejsem obdařen talentem od boha, tak se to snažím nahradit elánem a energií, jenže když na koncertě mlátíš do kytary, mnoho síly bokem ti už nezbývá. Takže od nějaké šesté sedmé písničky začnou hlasivky odcházet.

Na to jsem se tě chtěl stejně zeptat. I z desky je patrné, že zpěv je vaší nejslabší stránkou. Nepokoušíš se jej nějak zlepšovat, případně najít jiného vokalistu?

Víš co, musíš platit složenky, chodit do práce, živit rodinu a čas na to, abych si zaskočil na hodinu zpěvu, nemám. Já to teď léčím tak, že piju mátový čaj a kloktám olivový olej. Při první půlhodince koncertu se to dá kočírovat, ale jakmile začne docházet dech, je konec. Zpěváka jsme eventuelně zkoušeli sehnat, ale vždycky to nějak zkrachovalo. V Mariánských Lázních jsme před pár lety objevili kluka, který byl podle našich představ, dokonce s námi hrál, ale časem jsme se začali rozcházet v přístupu ke skupině.

Chyběla mu disciplína, chceš říct.

Dá se to tak říct. My už fungujeme dlouho a za tu dobu jsme se naučili, že skupině je třeba věnovat maximum pozornosti. Když má být zajímavý koncert, zkouší se třeba každý den. Tohle on nedokázal pochopit, nemohl se smířit s tím, že by Bosworth musel obětovat volný čas. Proto Rodriguez, to byla jeho přezdívka, musel odejít.

O vás se lze dočíst, že jste dokonce HC kapela. Ačkoli s takovým tvrzením nelze souhlasit, zajímalo by mě, kde vidíte vy svůj kytarový strop? O kterém rockovém žánru jste ještě schopni přemýšlet jako o spřízněném?

Podívej, já ti nebudu povídat o tom, jak jsme originální kapela. To by byla pochopitelně hloupost. Postupně jsme implantovali motivy, které nás zaujaly v indie scéně, v grunge, v projektech jako jsou Tool, Fugazi nebo At The Drive In. Nechci říct, že jenom kopírujeme, spíš se snažíme navazovat a přetvářet. Proto nás možná někdo může chápat jako HC skupinu, protože určité náznaky v tvrdosti a rytmickém zasekávání tam jsou. Do budoucna bychom chtěli více pracovat s rytmy a energií, protože nám spousta lidí říká, že ten nářez je na jedno brdo.

Bosworth stojí na klasické rock'n'rollové struktuře - kytara, basa, buben -, nechcete zkusit zapojit pro oživení i nějaké elektronické či počítačové mašinky?

Já se tomu vyloženě nebráním, ale zapojit nějaký sampl by znamenalo nabrat dalšího člověka, který s tím umí, a to by byl asi největší problém. Sehnat někoho takového, kdo zapadne.

Ačkoli už existujete osm let, zdá se, že teprve v posledním zhruba roce se otáčky vašeho motoru pořádně rozjíždějí - regulérní deska, hodně koncertů, spokojené reference na ně...

To trošku souvisí s tím, že jsme začali dbát na propagaci. Dřív jsme tomu moc nedávali, maximálně jsme demo poslali do pár časopisů. Začali jsme komunikovat s jinými skupinami, věnujeme pozornost našim internetovým stránkám. Myslím si, že naše muzika se začíná setkávat s více lidmi.

Předpokládám, že s tím souvisí i zvýšený zájem ze strany pořadatelů koncertů.

To víš, že ano. Když pořadatel jednou vidí, že se koncert setkal se solidním úspěchem, pokusí se jej zopakovat. Podařilo se nám konečně vystoupit na festivalech, jsme v kontaktu s člověkem, který sem vozí americké rockové skupiny. Nově bychom měli předskakovat Hot Water Music v červnu ve Futuru. Je pro mě velkou satisfakcí, že lidé a pořadatelé jakoby začínají oceňovat naši snahu a dlouhou existenci.

Vy jste se objevili také na kompilaci "Beat Infusion", kam jste přispěli skladbou "Nothin' More".

To je věc z našeho posledního EP "Bolest". To byla hodně popová deska, což nám dost lidí vyčítá. My jsme se tehdy rozhodovali, jestli na "Beat Infusion" přispět už novým materiálem, anebo použít něco staršího. Nakonec jsme nechtěli používat něco nedodělaného, takže jsme Pavlu Klouparovi dali tenhle song. Pokud se Bosworth někomu na základě písně "Nothin' More" nelíbí, můžu jej ujistit, že takhle už nezníme.

A po kompilaci přišla samotná deska...

Máme z ní radost. Někteří sice poukazují na to, že je vypalovaná a je na ní pouze osm písniček (+1 video), ale my ji chápeme jako regulérní album. Doposud jsme vydali pouze pět EP a tohle je oproti nim velký krok vpřed. Přeci jenom jsme do toho investovali hodně peněz. Vlastně si teď tak trochu mapujeme terén, rozeslal jsme přes 150 promo-desek a chystáme se, že bychom v březnu nebo dubnu vydali album v digi-packu s jedním videoklipem navíc. Pro nás už je ale i tohle promo, které nedávno vyšlo, regulérní počin s plnohodnotným obsahem.

Co je pro tebe v souvislosti s deskou "Desperate Getaway" největší změnou oproti minulosti?

Především jsme zkrátili stopáž písniček. Dřív jsme dělali pětiminutové skladby, až si z nás zvukaři dělali legraci, že skládáme punková oratoria (smích). Došli jsme k přesvědčení, že je lepší se vyjádřit ve třech minutách.

Na album jste zařadili jeden klip, další se chystá, máte signály, že by je mohli diváci vidět v televizi?

Zkoušíme se dostat do Noci s Andělem a do televize O. Buď se to kompetentním lidem bude líbit, nebo ne. Rozhodně nechceme tlačit na pilu. Stejné je to s deskou, kterou jsem poslal hodně lidem, ale nikoho nebudu přemlouvat, jestli nás nechá zahrát tam a tam.

"Desperate Getaway" znamená v překladu zoufalý únik. Odkud kam unikáte, jestli to můžeš vysvětlit?

To asi nejde takhle jednoduše popsat. Já jsme v podstatě výhradní autor textů a nikdy jsem v nich nereflektoval politiku, vždycky mi šlo o mezilidské vztahy. A většina vztahů je postavena na nějaké závislosti, kdy lidé před něčím nebo za něčím utíkají.

Dominantními prvky tvých textů jsou smrt a tragické milenecké rozchody, tedy nepříliš veselá témata. Promítá se ti do nich stále i tvá dřívější drogová zkušenost?

To už rozhodně dnes není aktuální. To patří do zlatého začátku devadesátých let. Tehdy jsme si vyzkoušeli všichni všechno. My jsme si z toho ale vzali jen to nejlepší. Drogy už s našimi životy nemají fyzicky nic společného, ačkoli tématicky by se ještě nějaký vliv najít možná dal. Temnost textů je způsobena tím, že nedokážu psát o pozitivních věcech. Vždycky píšu v útlumových obdobích, a to se na textech projevuje.

S tím souvisí i jazyk. Zpíváte výhradně anglicky a na tu jedinou českou písničku z minulosti, "Bolest", evidentně nechcete navazovat.

Já prostě nedokážu složit český text, který by za něco stál a hodil se k naší hudbě. Upřímně obdivuji skupiny, které dělají výborné české texty. Já to neumím.

"Desperate Getaway" vyšlo pod záštitou firmy PopU-Ground a...

Tohle je jeden velký fór. My jsme kdysi přemýšleli, že bychom založili firmičku, která by pomáhala mladým spřízněným skupinám. Tehdy jsme uvažovali o názvu PopU-Ground. Nakonec z toho ale pochopitelně kvůli financím sešlo. PopU-Ground je nesplněný sen a protože jsme na vydání desky zůstali sami, šoupli jsme tam hlavičku imaginární firmy PopU-Ground, aby si lidé mysleli, že máme vydavatele (smích).

Takže vtípek! To mi nedošlo. Podobnost se Sub Pop asi není náhodná, že?

Jasně. Sub Pop je přežívající legenda, jejich kapely byly a jsou určující.

Stejně jako máte vlastní vydavatelskou firmu, máte i vlastní webové stránky (zde). Ty vám sice fungují už od roku 1997, ale, jak jsi mi sám řekl, teprve poslední dva tři roky je pravidelněji aktualizujete a doplňujete. Znamená to, že vás internet přesvědčil o své důležitosti?

Internet je absolutně skvělá věc, jen záleží na tom, co si kdo na něm vybere. Já z něj používám jen to, co mě zajímá a co je pro mě důležité. Navíc v komunikaci s fanoušky je internet už skoro nezastupitelný.

MusicServer.cz znáš?

Znám. Mám vás spolu s jinými hudebními servery mezi oblíbenými položkami.

Děkuji za rozhovor.