Našlapaný koncertní červen po úterní show Tool pokračuje a čtvrteční pražská zastávka kultovní alternativně rockové legendy 90. let. Smashing Pumpkins jen přitopila pod kotlem. Kapela se po dlouhých letech různých zkoušek v sestavě i formátech distribuce nových skladeb (nedokončená série EP, pak dlouhohrající desky) dala opět dohromady v (téměř) původní sestavě, a tak se ke zpěvákovi a kytaristovi Billymu Corganovi a bubeníkovi Jimmymu Chamberlinovi opět přidal i kytarista James Iha, který v mezidobí působil především v all-star projektu A Perfect Circle a realizoval se i sólově.

Čtvrteční večer odstartovali úderem osmé hodiny narychlo sehnaní Fangclub, kteří na aktuální evropské turné naskočili po nedávné změně předkapely. A byla to dobrá volba. Skupina totiž sice zní velmi nepůvodně a jasná inspirace u Nirvany (zpěv) a starších desek Foo Fighters (kytary) jsou zcela zřejmé, ale napsat v tomto žánru dobrou, šlapající a chytlavou písničku není jen tak. A toto se pánům povedlo, skladby fungovaly na první dobrou a jim vyhrazená půlhodinka utekla jako voda. Palec nahoru.

Corganovci už před turné avizovali, že se máme těšit na dosud neviděnou show, a toto do puntíku splnili. Když se za zvuků majestátního intra začaly nad scénou nafukovat tři obří cirkusové figury, bylo jasné, že toto bude ryze analogový a fyzický zážitek, který žádné spektakulární projekce na LED panelech nenahradí. Byla to podobná radost, jako když v kině v té tuně digitálního bordelu narazíte na film, který má reálné triky v podobě vyrobených modelů, masek, fyzických kulis a živých komparzistů.

Tyto tři figury, které si nejlépe prohlédnete ve fotogalerii z koncertu, byly různě prosvětlovány, otáčely se a vytvářely velmi interaktivní dojem. Kdyby nic jiného, toto si jistě z koncertu bude každý pamatovat. Ale jsme tu primárně kvůli hudbě, že. Kapela se představila se třemi kytaristy a celkově mezinárodní početný ansámbl předvedl skvěle sehranou hudební mašinu. Zvuk byl, jak je to v Karlíně už dobrým zvykem, čistý a jasný. Jen v těch tvrdších pasážích ani ty tři kytary nevytvořily očekávaný noise, a hutné pasáže tak zněly jaksi utlumeně (např. "Cherub Rock" nebo "The Everlasting Gaze").

Smashing Pumpkins jsou ale kapelou mnoha tváří a tyto všechny na koncertě předvedli. Ať už zmíněné grunge rockové vypalovačky, tak zástupce elektronikou ovlivněného období ("Ava Adore", "Eye"), indie kytarovky ("1979", "Today"), pompézní orchestrální zástupce ("Tonight, Tonight", "Disarm"), tak i křehké akusticky popové kousky ("To Sheila" nebo řada věcí z novější tvorby). Zazněly i covery od Pink Floyd a The Cure (zde James Iha za mikrofonem) a celkově toho za dvě a půl hodiny čistého času zaznělo opravdu hodně, de facto všechno zásadní.

Možná i díky snaze nacpat do show co nejvíc možných vlivů ale občas koncertu kolísalo tempo a našly se i hlušší místa. Především v první části večera, bez kultovních hitovek. Zároveň, i když bylo všechno formálně ok, trošku chyběla taková vnitřní energie, dravost. Z koncertu má autor v tomto smyslu podobný dojem jako z loňských Queens Of The Stone Age na témže místě, ale pánům už zkrátka není dvacet. Objektivně tak fanoušci museli odcházet spokojeni, dostali královskou porci muziky. Kapela představení po dramaturgické, hudební i dekorativní stránce evidentně věnovala velkou a poctivou přípravu.