Queens Of The Stone Age předvedli profesionální výkon, ale bez původní jiskry

Parta kolem Joshe Homma patří už dvě desetiletí mezí kultovní rockové formace, přesto se v Česku ukazuje sporadicky, naposledy na témže místě před čtyřmi lety. A ačkoli včera nebylo vyprodáno, z velké části zaplněné Forum Karlín moc dobře vědělo, že koncert Královen v tuzemsku je svátek.

Show odstartovali ve dvacet hodin CRX. Jejich ve svižném tempu vedený rock dobře zapadl do dramaturgie večera a splnil svůj rozehřívací účel. Barva hlasu zpěváka evokovala Briana Molka, přesto k jeho Placebo měla kapela hodně daleko - ti totiž kromě svižných vypalovaček umí daleko lépe pracovat s dramaturgií, tempy, aranžemi a náladami skladeb, a i proto jsou už dvě dekády zaslouženě tam, kde jsou. Ale to jen tak na okraj.

Headliner na sebe nechal čekat trošku déle, než se plánovalo, přesto většině publika přinesl to, pro co si přišlo. Josh Homme je pan muzikant, skvělý frontman a charismatická legenda, která vizuálně nestárne. Nástrojové obsazení tradičních postav skupiny Troye Van Leeuwena a Jona Theodora dodávala šmrnc (a muzikantskou vyhranost). Povedené vizuální sloupy na stage, hrající všemi barvami, taktéž. Lidi se bavili, kapela nápodobně, byl to povedený rockový koncert, dalo by se napsat.

A objektivně vzato byl. Ale troufám si tvrdit, že nejen autor reportáže, ale každý, kdo kapelu sleduje už od přelomu milénia, čekal trošku víc (živelnosti?) než profesionálně a v dobré, uvolněné náladě odehraný koncert.

Většina setlistu byla postavená na posledních dvou deskách. A nelze proti tomu v principu moc co namítat. Jsou to poslední léta, kdy Queens Of The Stone Age headlinují festivalům v prime time a média nešetří superlativy. Desky jsou to nepochybně vydařené.

Tak v čem je problém? Původní esence a specifický feeling prostě odešel s basákem Nickem Oliverim. Klubové show, nahý protagonista na scéně, odpolední festivalové časy a to nepopsatelé švihlé fluidum prvních tří desek. Tehdy to bylo jako soundtrack k Tarantinově-Rodriguezovým filmům - drogy různého ražení, hispánské genius loci, hektolitry alkoholu, téma smrti, syrový rock'n'roll, koncerty končící všelijak a totální tvůrčí svoboda.

Kde byly včera legendární vypalovačky z “Rated D”, něco málo z prvotiny nebo víc zářezů z nejpovedenější post-oliverovské fošny "EraX Vulgaris"? Nechápejte mě špatně, kapela zahrála na jedničku, a pokud zná někdo Hommeovu partu až tak od festivalu Rock For People 2013, musel být nadšen.

Letitý fanoušek, tím spíš, pokud šlo o první živé setkání s jeho oblíbenci, musel ale aktuální show formace hodnotit jako jen dobrou. A povzdechnout si, že divoké early years jsou už zkrátka nenávratně pryč.