Mírné rozpaky vyvolalo už vystoupení Sigrid, na kterou jsme se přitom velmi těšili. Norskou holku od vedle jsme si v redakci oblíbili a dalo se čekat, že svůj zápal a cit pro pop music ukáže také naživo. O tom, že její čtyřicetiminutový set potenciál zcela nenaplnil, ovšem rozhodl zvukař. Tak špatné ozvučení bylo i na předskokanku alarmující. Své strhující popové hymny jako "Strangers" nebo "High Five" mohla zpívat se sebevětší energií, jenže co je to platné, když se především v refrénech slévaly v podivnou hlukovou bublinu.

I přes tento technický zádrhel ukázala loňská vítězka ankety BBC Sound Of... svou srdnatost a přece jen si diváky podmanila. Když se se vší vervou opřela do "Don't Kill My Vibe", halu se jí podařilo roztleskat. Rovněž balada "Dynamite" patřila k okamžikům, které potěšily. Body k dobru si zpěvačka zaslouží i za přirozenost projevu jak ve zpěvu, tak v komunikaci s publikem. Její jednoduchý domácký outfit - bílé tílko a nejobyčejnější džíny - ji přesně vystihuje.

Sympatie mohl získat i zpěvák Maroon 5 Adam Levine, to by ovšem musel předvést mnohem víc. Sedící fanoušky sice už v průběhu druhé písničky "Payphone" úspěšně přemluvil, aby vstali a koncertem se protančili, jenže to bylo prakticky vše, co jsme od něj za celý večer slyšeli. Oceňme, že v rozevlátém tílku se několikrát chopil kytary a vystřihl nějaký ten rockově laděný part, jenže ve své hlavní disciplíně zklamal. Jeho zpěv totiž rozhodně nemůžeme označit za brilantní. Ani za slušný, ani za průměrný. Dostačující by byl jedině těsně po flámu.

Asi nejhůře dopadlo komorní podání "She Will Be Loved". Jen v doprovodu akustické kytary se zkrátka interpret za nic neschová. Bohužel ani Levinův celkový projev se nejevil nikterak živě. Kdo čekal v "Moves Like Jagger" zábavné tanečky, byl zklamán. Zpěvák se víceméně jen promenádoval po jevišti sem a tam.

Ještě že ho kapela podržela a především díky hitovému repertoáru si koncert jakžtakž udržoval nějakou energii. Když zněly skladby jako "This Love", "Animals" nebo "Makes Me Wonder", mohl se divák příjemně vlnit a výše zmíněné nedostatky zas až tolik nebolely. Je dobře, že Maroon 5 setlist napěchovali hlavně svými nejznámějšími melodiemi. Pokud totiž došlo na několik skladeb ze zatím poslední desky "Red Pill Blues", například "Cold" nebo "Wait", nálada v obecenstvu spíše vadla.

Největším zklamáním byla zcela jistě pódiová prezentace. Na scéně se nedělo prakticky nic, vyjma občasného problikávání světel a sem tam nějakého videa na projekční stěně. Tyto atributy se už dnes u halového vystoupení považují za ničím nevzrušivou samozřejmost. Nic, co by ho vizuálně posunulo do sféry nadstandardu, se nekonalo. Nemuselo by to být nutně špatně, na koncertech má přece jen jít pořád hlavně o hudbu. Ovšem u jedné z komerčně nejúspěšnějších popových kapel současnosti, která v únoru hrála na slavném Super Bowlu, bychom čekali větší péči s konceptem show.

V souvislosti s pražskou premiérou Maroon 5 se snad slovo show ani použít nedá. Byl to slušně odehraný a mizerně odzpívaný koncert, který nejvíc bavil záplavou hitů. Nejspíš právě díky těm písničkám vydrželi diváci na tribunách stát až do konce. Kromě nich ale nedostali vůbec nic navíc.