Téměř přesně po sedmi měsících od vyprodaného Fora Karlín se k nám znovu vrátil George Ezra. Další část turné, která ale už pár let propaguje druhou studiovku "Staying At Tamara's" se tak nabízela s očekávatelným dodatkem - zopakovat totéž, co jsme viděli v Karlíně nebo mnozí z nás ještě i několikrát dříve.

Kdo tedy už tu příležitost měl a zajímá ho jen to, co bylo nového, tak ve zkratce - předkapela, scéna, pár aranží, finále a nálada kytarového technika, který za Ezrou vždy doběhl s novou kytarou a úsměvem tak širokým, až to snad ani nemohlo být upřímné. A také se konečně začala prodávat i trička a další suvenýry, což bylo z dosavadních šesti zhlédnutých koncertů možné vůbec poprvé. Stačí-li to veteránům takto, můžete směle přejít na další článek, protože vše ostatní zůstalo při starém.

A dál už jen pro nováčky. Takže na vysvětlenou, to že se toho spousta opakovalo ale neznamená, že by to bylo špatné. Právě naopak. Ezra a jeho tým v průběhu let kousek po kousku přidávali, vylepšovali a dále šperkovali dosavadní vystoupení a i to, co se opakovalo, pořád skvěle bavilo.

Setlist zůstal od Karlína zcela beze změn, takže solidně zaplněná Tipsport aréna hned v úvodu "Don't Matter Now" málem ohluchla, než se zvuk trochu spravil a kanonáda rádiových hitů nebrala konce. Písničkář má navíc na obou albech tak vyrovnaný materiál, že i když sáhl k méně známým kouskům, mohli jste si je už u druhého refrénu zpívat s ním. Jako obvykle se se svým basbarytonem soustředil hlavně na výkon, takže měl většinu času zavřené oči a u rychlejších věcí se maximálně párkrát zhoupl v kolenou po vzoru Elvise.

Pódium stylizované s lampami, rostlinami a třemi velkými okny, na nichž běžely projekce, připomínalo obývací pokoj a v něm byl místo gauče mikrofon, za nímž zpěvák pronášel jednu historku o vzniku následující skladby za druhou. Vzpomněl na měsíční pobyt v Barceloně u Tamary, kde sbíral inspiraci, na svou nemoc strávenou v buse, když bylo na západním pobřeží USA hezky, z čehož vznikla skladba "Paradise" nebo na opíjení se při nahrávání lyric videí z karaoke u "Hold My Girl", jenž se spolu s nádherně odzpívanou skladbou "Song 6" doprovázené světly z mobilních telefonů staly nejpůsobivějšími okamžiky večera.

Za zmínku ještě stojí drobné detaily, jako například oproti studiové verzi zpomalená, ale zároveň paradoxně odlehčená verze "Leaving It Up To You", rockověji laděná "Did You Hear The Rain?", během níž na projekci na písničkáře efektně pršelo nebo "Blame It On Me" s rozjařenou mezihrou evokující brazilský karneval. Po ní byl potlesk tak dlouhý, až ho zpěvák musel zastavit, aby se vůbec dostal k historce o Švédsku, třech slečnách, Eurovizi a láhvi rumu, díky čemuž napsal svůj průlomový singl "Budapest".

V samotném finále a velkém hitu "Shotgun" si na pódium přizval dokonce i předkapelu Hot 8 Brass Band, což je sedmičlenná hiphopově soulová dechová a rytmická sekce, jenž sice s Ezrovým žánrem nemá na rozdíl od minulých supportujících pranic společného a trošku mu i nabourala dosavadní dobrý výběr, měla ale i své momenty. "Sexual Healing" nebo freestyle taneční číslo by od ní od pohledu čekal asi málokdo. No a to je vlastně všechno. Pozitivní energií nabitý večer tak potěšil jak prvničky, tak harcovníky, šeptanda se tak zase ponese dál a proto přemýšlet do příště nad O2 arenou není vůbec marný nápad.