V pražském lodním klubu Altenburg se se začínajícím jarem protnou tři turné celkem pěti skvělých kapel - každá z nich s novou deskou, k tomu posezení u řeky, odpoledne a večer, které byste neměli minout. V neděli 19. května 2019 na Altenburgu v Praze.

S čerstvým albem "Nest" se k nám vrátí belgické power trio Brutus (Sargent House) (na snímku). Naposledy jsme je měli příležitost vidět před Chelsea Wolfe v Lucerna Music Baru. Valivý postmetal nebo sofistikovaný rock and roll? Brutus ženou kupředu charismatický vokál a rázné údery na bicí. "Trouble comes in threes. So does Brutus."

Nikam nespěchající tempo hněvu Big Brave (Southern Lord) vychází z minimalistického složení kapely: dvě kytary, bicí a vokál. Zoufalstvím a totální naléhavostí prosáknutý hlas Robin Wattie okamžitě zaujme, stejně jako civilní vystupování tria. V jejich nekompromisním projevu se přesně potkává slowcore a sludge: představte si, jak by zněli Burning Witch s Codeine a The Sugarcubes. Nebo hodně zpomalení Sonic Youth, když zpívá Kim Gordon. Vzdáleně připomenou i tuzemské Nod Nod, ovšem abstraktnější a obnaženější. Po koncertě v Underdogs' se k nám kapela vrací s čerstvým albem "A Gaze Among Them", které už sbírá naprosto nadšené recenze.

Australští My Disco si udělali jméno coby kapela, která nahlédla z osobitých úhlů postpunkový revival - a svůj jedinečný zvuk pilují s každou další deskou. Ta aktuální, Environment, vyšla na renomovaném labelu Downwards Records, který spravuje elektronický producent Regis, který se například po boku ambientního mága Lustmorda dříve podílel na remixech My Disco. Ti za sebou mají nahrávání se Stevem Albinim i turné se Shellac, pokud máte rádi třeba temné zvuky Rainforest Spiritual Enslavement, budete na pokraji blaha.

Domácí barvy budou hájit Five Seconds To Leave a Tosiro, dvě kapely na společném turné na podporu aktuálních nahrávek. První jmenovaní vydali letos na vinylu album "Nina Who Wasn't", na němž suverénně vystřihli stylový kotrmelec. Kdysi instrumentální kapela se odklonila od postmetalových atmosfér směrem k emocionálním písničkám, aniž by ovšem přišla byť jen o špetku naléhavosti a intenzity. A pokud bychom postmetal vnímali jako jednu z vývojových větví alternativního hardcore punku, Tosiro by mohli sloužit jako ideální příklad spojnice mezi těmito styly. Stopy screama teď ustoupily dusnému sludgi, album "Postila" vychází jen pár dnů před koncertem.