České publikum si občas vyhlídne nějakého oblíbence, kterému je pak oddáno až za hrob. Viděli jsme to například u Zaz nebo LP, které se v posledních letech zařadily ke stálicím na zdejších pódiích. A dobře našlápnuto má také Alvaro Soler. Ten v roce 2017 hned dvakrát vyprodal Forum Karlín, loňský rok pak věnoval přípravě nové desky, ale letos už znovu začíná naplno koncertovat. Turné k albu "Mar De Colores" proto nemohl odstartovat jinde než právě u nás.

Cizími jazyky zpívající interpreti si občas vylámou zuby, když požádají české fanoušky, aby pěli s nimi. Kdykoliv ale Alvaro nastavil mikrofon směrem k publiku, vždy se požadovaných španělských slov ze svých písní dočkal. Ke znalosti jeho mateřského jazyka se přitom v reakci na Solerův přímý dotaz přihlásila jen relativně malá část obecenstva, kterou následně odměnil několika španělskými větami. Kromě této výjimky dodržoval standardy a promlouval anglicky.

Naštěstí to ale s mluvením nepřeháněl a s fanoušky komunikoval hlavně skrze svou hudbu. Za zády měl celkem početnou kapelu, takže celkový zvuk písní byl bohatý a šťavnatý. Alvaro se do příjemně roztančených skladeb po většinu času nenuceně vrtěl, čímž k pohybům nenápadně sváděl také přihlížející. Ti se nijak netrápili tím, že na největší hity si museli počkat až téměř do konce a s vděkem přijímali i méně známé songy jako "Puebla", "Ella" nebo "Yo Contigo, Tu Conmigo".

Úspěch měla i úplná novinka "La Libertad", která vyjde na chystané reedici loňské nahrávky "Mar De Colores" a zpestřením byl rovněž duet s klávesistkou, která v průběhu večera ukázala hned několik svých talentů a zahrála třeba i na housle. To bylo v momentě, kdy Soler odložil kytaru, která ho jinak zdobila většinu času, a usedl na tři písničky za klavír. Posvítil si na to lampičkou, kterou si přivezl přímo od sebe z domova.

Šlo o nejintimnější chvilku koncertu, ten ovšem ani jako celek nebyl nikterak přeplácaný a křiklavý. Název "Mar De Colores" možná v někom evokuje cosi kýčovitého, Soler ale s množstvím barev zacházel střízlivě a vkusně. Trochu si hrál se světly, jednou nechal do publika vypustit nafukovací balonky a nechyběly ani konfety, jinak se ale držel svého hudebního řemesla a do žádného cirkusu se nepouštěl. Výjimkou byl snad moment, kdy diváky trochu křečovitě přemlouval, aby dělali dřepy a poskakovali, ten se ale dá odpustit.

Nejdůležitější nakonec stejně je, zda se lidé baví. A to se nejlépe ukáže ve chvílích, kdy všude kolem vás září světýlka telefonů nebo když všichni nadšeně tančí za zvuku loňského letního hitu "La Cintura". Téměř dvě hodinky ve společnosti sympatického chlapíka zakončila rádii provařená "Sofia". Můžeme jen hádat, jak dlouho bude trvat, než její chytlavý refrén uslyšíme naživo znovu. My tipujeme, že moc dlouho ne.