The Ills i na "Disco Volante/Mt. Avereage" rozvíjejí svůj cinematický post-rock

29.03.2019 15:00 - Jiří V. Matýsek | foto: facebook interpreta

Bratislavští The Ills nejsou na (česko)slovenské kytarové scéně žádnými nováčky. Jen je o nich v poslední době více slyšet. Možná i díky funkčnímu spojení s rakovnickými Manon Meurt, s kterými rádi s oblibou sdílejí pódium. Jak se povedla novinka "Disco Volante/Mt. Average"?
8/10

The Ills - Disco Volante/Mt. Average

Skladby: Spyral, Uno, Elsker, Always Loop On The Bright Side Of Life, newt, Vaygelis, I Am My Own Weakness, Darling (featuring Dominik Prok), Squarevoucher, Zukunft 2.0, Violaine, Neska
Vydáno: 19.2.2019
Celkový čas: 43 minut
Vydavatel: kapela
S výše uvedenou zasněnou partou ze středočeského města se totiž The Ills výborně doplňují. Obě formace stavějí na stejných post-rockových a shoegazeových (to jsou ty kytarové kapely, které v devadesátkách tak moc introvertně zíraly pod nohy na své efektové krabičky, až se z výsměšného označení vyklubal svébytný styl) základech, kytarách a snění, ale přesto každá jinak. Manon Meurt posluchače zatahují do tenat vlastních zasněných krajin, The Ills jsou vyloženě bdělí.

Pro sebe jsem si to nazval cinematickým post-rockem. Ano, stále to stojí na jakési přiznané introspektivní zahleděnosti do nitra, ale spíše než snění to připomíná chvíle strávené před plátnem oblíbeného kina, kde zrovna odstartoval večer pro milovníky retro filmů. V kytarovém zvuku slovenské kapely totiž jasně prosakuje ovlivnění tím samým, co dnes sytí tolik populární vlnu retro elektroniky. Napovídá tomu i přebal provedený v zářivých halucinogenních barvách a čas od času (třeba v "Elsker") se vynořivší dusavý rytmus tiše si bublající za kytarami.

Deska se dělí do dvou celků, do dvou pomyslných krátkometrážních filmů. Odděluje je krátké intermezzo poskládané z úryvků hovorů ve studiu. A ač jsou skladby formálně oddělené, v rámci zmíněných větších pasáží (pojmenovaných "Disco Volante" a "Mt. Average") na sebe většinou plynule a beze švů navazují. The Ills se pohybují od jemných, citlivých melodií ("Spyral") přes sofistikované, téměř progresivně rockové celky až k úderným, takřka metalovým riffům. Vše se spojuje příjemně lehce, nic nedrhne, žádné ze spojení nepůsobí jako pěst na oko. První část, "Disco Volante", je křehčí, zvonivější, lehčí, "Mt. Average" vytahuje z rukávu hutné riffy ("Violaine"), elektronické cvrlikání a experimentálnější pasáže. A navrch nádech funku v podobě songu "Squarevoucher".

S jednou jedinou výjimkou ("I Am My Own Weakness, Darling"), bez které by se celek nejspíše obešel, se The Ills pohybují v oblasti instrumentálního rocku. A jsou v něm jako ryby ve vodě: "Disco Volante/Mt. Average" zná své limity, neční z něj snaha o oslňování hudebnickými schopnostmi a nápady. Jakkoliv v mnoha momentech působí rozmáchle, převažujícím pocitem je skromnost a sebejistota. I v tom, že jsou schopní spojovat spoustu vlivů a dávat jim řád, neutopit se v nich. Na novince se jim to daří. A to je vždycky plus. Navíc jsou skupinou, která je schopná - paradoxně - svým retro přístupem vnést svěží vítr do již celkem zaprášeného post-rocku. O to lépe, že je to skupina od sousedů.


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY