Zebrahead pamatují zlaté časy punk rocku i pop punku přelomu tisíciletí, kdy se trefně svezli na tehdy populární žánrové vlně. Ačkoliv se tihle chlápci milující surfování, holky a kalifornské bary stali za oceánem velkými hvězdami, Evropa jim před obličeji vždy tak trochu přivírala dveře. Je to škoda, neboť právě tahle skupina je čistou nezkaženou esencí žánru, kterému zůstala věrná dodnes.

Pohlédneme-li do minulosti Zebrahead, nenajdeme v jejich diskografii album, které by výrazně čnělo na jinými. Kapela vždy nahrávala poměrně vyrovnané kolekce a nespornou kvalitu má i "Brain Invaders". V mnoha ohledech dokonce patří k těm vůbec nejnápaditějším a nejvybroušenějším. Ale ještě v něčem novinka zaujme. Muzikanti totiž citelně přitvrdili a jejich kytary zařadily vyšší rychlostní stupeň, což jim vlastně ohromně sluší.

Hned otvírák "When Both Sides Suck, We're All Winners" je neskutečnou explozí energie v až hardcorovém tempu. V procesu výroby nervních tónů má ale stále své místo melodický základ, který k rukopisu této formace vždy nerozlučně patřil. Ostatně následující "I Won't Let You Down" je roztomilou připomínkou crossoveru pop punku s rapem, který známe z její rané tvorby.

A zatímco Fall Out Boy hledají nové, intelektuálnější cesty a experimenty s vlastním zvukem, Zebrahead to vzali za ně a připomněli jejich vlastní kořeny v "All My Friends Are Nobodies" s krásně pohodovou vyletněnou atmosférou. Žádné filozofování, ale pěkně zostra a s chytlavým refrénem!

Hitem number one je ale skladba "We're Not Alright", která je opravdovou oslavou punk rocku. Silná melodie, výrazné kytary, naštvané, kousavé vokály zpěváků Aliho Tabatabaeeho a Mattyho Lewise jsou skvostným receptem, ze kterého vykynul parádní hit. Kolekce "Brain Invaders" ovšem není jen vzpomínkou na časy minulé. Kaliforňané umějí i překvapit, a to když do posluchačů vpálí třeba regulérní metalovou pecku "Ichi, Ni, San, Shi".

Za zmínku stojí i skvělý zvuk v režii Paula Minera, někdejšího basáka hardcorových Death By Stereo, který s kapelou spolupracoval již na předchůdci "Walk The Plank". Novinka je ovšem vydařenějším spojením. Bohatá porce skladeb rozhodně neutrpěla na kvalitě - Zebrahead na ploše pětačtyřiceti minut servírují autorsky nebývale silný materiál. A pokud je právě Miner popostrčil k tvrdším písním, patří mu velký dík. Tak jako tak delší pauza mezi nahrávkami Zebrahead prospěla a my díky tomu máme na stole jednu z nejlepších punk rockových nahrávek poslední doby.