Podle názvu by neznalý člověk možná čekal další britskou kytarovku, jenže když SWMRS začnou hrát, je jasno. Punk rock kalifornského střihu, na němž má velký vliv otec Billie Joe Armstrong, své kořeny nezapře - je syrový, ryzí, rychlý a bez kudrlinek. Jako svého času album "Dookie".

Klub je vyprodán, lidi se proboxovávají do kotle a v něm se paří jako o život. Už ve druhé skladbě se objevuje první crowdsurfer a blonďaté ústřední trio jede jako sbíječka. Není čas na blbosti. Oproti nemastné, neslané studiové podobě je naživo každá písnička neskutečně strhující. Jako by ty refrény někdo polil živou vodou. Šlape to neuvěřitelně, fanoušci skáčou až do stropu, mladá holka strká frontmanovi transparent před obličej. "Trashbag Baby", "Berkley's On Fire", "Lose Lose Lose" nebo obdivný song o tom, že Miley Cyrus je punkrocková královna.

Pár českých frází a upřímná pochvala guláše, který si kapela dala poté, co dorazila ze včerejšího koncertu v Berlíně, kde na ni přišlo samozřejmě nesrovnatelně méně lidí než na tou dobou o pár kilometrů dál hrající Nicki Minaj. Dokonce dojde i na obdivnou řeč o plzeňském pivu, které je postaveno na piedestal ve srovnání s jeho americkým protějškem. "Lonely Ghost" razí cestu vpřed jako svého času Pitchshifter - pamatuje si je vůbec ještě někdo ze znělky k Test Drive 5?

Na bubeníka Joeyho nejde moc vidět, pódium je nízko. Kdo se ale moc nebaví, je jeho brácha Jakob. V kulichu a s tričkem Star Wars se separuje od ostatních, a zatímco trio ve středu řádí jako správní pankáči, on vypadá jako nezúčastněný introvert, který je myšlenkami úplně jinde a přemýšlí, jestli vůbec chce být muzikant.

Než koncert skončí, dojde ještě na dva punkově zrychlené covery. Očekávaný "My Boy" od Billie Eilish následuje hned po neplánované vzpomínce na Bloc Party a jejich "Helicopter". Po hodině nezbývá než sesbírat zbytky a ve zpoceném tričku se přemístit do postele. Nejlepší punkrockový koncert za hodně dlouhou dobu? Rozhodně! Rock For People se má na co těšit.